Před 75 lety se odehrála nejkrvavější nehoda tramvaje v české historii. Bez brzd se řítila z kopce
Výletníků, kteří se tísnili v tramvaji, bylo tentokrát mnohem víc než obvykle. A co hůř – mnohem více, než bylo únosné. V naplněném vagonu tramvaje, který jel prakticky celou cestu z kopce, se tísnilo na 140 cestujících. V jednom ze svažujících se úseků tramvaji selhaly brzdy a zabrzdil ji až prudký náraz. Tragédie v Ústí nad Labem je nejhorší tramvajovou nehodou v československých a českých dějinách.
Tramvaj doslova praskala ve švech, když se v neděli 13. července 1947 vracela z Telnice, oblíbeného výletního místa v podhůří Krušných hor, zpět směrem k centru města. Na svažující se trati, která byla během 2. světové války zničena a těsně po ní obnovena, se tramvaj přibližovala a zprvu vypadalo vše zcela normálně. Při průjezdu čtvrtí Bukov už nabrala tramvaj rychlost neuvěřitelných 60–80 kilometrů v hodině, jak později určilo vyšetřování nehody.
Tramvaj plnou lidí pak zastavil až náraz do sloupu, který soupravu zcela zničil. Na lidi uvnitř se sesypaly tlusté střepy a úlomky z rozpadající se soupravy, která jela až 4x rychleji, než je v místě obvyklé. Kromě řidiče, který na místě zahynul, zemřelo dalších 18 lidí. Zbylých 12 pak podlehlo následkům zranění v nedaleké Masarykově nemocnici, odkud naštěstí k místu tragédie velmi rychle přispěchala odborná lékařská pomoc.
Třicet obětí je však vůbec nejvíce v historii dopravních tramvajových nehod, jaké česká historie zažila. Vyšetřování ukázalo několik faktorů, které k nehodě vedly: selhání brzd vozu bylo zřejmě hlavní příčinou, některé zdroje uvádí také nezkušenost řidiče. Dalším faktorem mohla být také nekvalitní obnova trati, kterou po válce narychlo prováděli nekvalifikovaní pracovníci.
Ústí nad Labem bylo jedno z prvních měst, kde byla zavedena tramvajová doprava. V českých zemích šlo o specifikum, protože tramvajová trať č. 1 spojovala nejen části Ústí, ale i jeho návsi a předměstí. Jednou takovou oblastí byla i Telnice, odkud se 13. července 1947 tramvaj vracela zpět do Bukova. V roce 1899 vznikly první pravidelné tramvajové linky, jejichž rozchod byl 1000 mm. Ten je typický pro sudetoněmecké oblasti – v současnosti je tento rozchod zachován už pouze na trati Liberec – Jablonec.
Postupně se z 9 kilometrů stalo úctyhodných 47, což bylo třetí nejdelší tramvajové pokrytí v rámci českých zemí a později Československa (primát pochopitelně patřil Praze následované Brnem). Spojení do Telnice spustilo provoz až o 13 let později, tedy v roce 1912. Cesta z Ústí tam vedla specifickým terénem – kopcovitým, který se postupně směrem od Telnice do centra svažoval. Telnice, odkud se tramvaj vracela, je dodnes oblíbeným místem výletníků. Zajímavostí je, že tamní sjezdovky byly vůbec první v České republice, kde se začalo uměle zasněžovat.
