Bojlery místo brojlerů, milá holka Zagorová a kůl v plotě aneb Jakeš perlil na Červeném Hrádku
Od zveřejnění petice Několik vět v závěru června 1989 uplynuly tři týdny a komunistický režim se chystal k protiútoku. Generální tajemník partaje Milouš Jakeš chtěl zmobilizovat „stranické kádry“ a na plzeňském Červeném Hrádku vystoupil před stranickými špičkami z celého kraje. Svojí řečí si však uřízl pořádnou ostudu, ostatně do zpravodajství ji nechtěla zařadit ani tehdejší televize. Záznam projevu však unikl na veřejnost a Jakeš se záhy stal terčem posměchu velké části národa. K celé události došlo přesně před 28 lety, 17. července 1989.
Řeč, kterou pronesl tehdejší nejvyšší a nejmocnější komunistický pohlavár spatra, dokládala, jak je samotná strana v rozkladu a u konce s dechem. Samotný Jakeš se navíc ještě zesměšnil tím, jak byla jeho řeč totálně chaotická, neměla ani hlavu ani patu, byla zmatečná a chvílemi nesmyslná, pletl si v ní bojlery s brojlery a komunisty přirovnal ke „kůlu v plotě“. Neopomněl brnkat na strunu závisti, když zveřejnil příjmy „milé holky“ Hany Zagorové, která s některými dalšími umělci podepsala „Několik vět“.
Podle historiků za rozšířením kazety s nahrávkou projevu stál disident a pozdější ministr zahraničí či obrany Alexander Vondra, kterému ji přinesl literární kritik Josef Vohryzek. Od Vondry pak nahrávka zamířila do redakce Svobodné Evropy. Jakešův projev rovněž koloval mezi širokými vrstvami veřejnosti ve zvukové podobě a také i s obrazem na videokazetách.
Hned na první pohled přitom bylo zřejmé, že záznam je pořízen profesionální technikou, a tak se podezření komunistických bezpečnostních složek obrátilo na televizní štáb, který na Červeném Hrádku Jakešův projev natáčel pro televizní zpravodajství. Jakeš později označil únik nahrávky za dílo tajné policie a škůdců uvnitř komunistické strany.
Dopad nahrávky na situaci v tehdejším Československu však byl značný. Národ viděl bezradnost režimu, ale i velice omezené mentální a rozumové schopnosti jeho předáka. Lidé podle hodnocení historiků začali ztrácet poslední zbytku respektu vůči komunistickému režimu a po dlouhých letech normalizační éry se přestávali bát projevit svůj názor. Do listopadu 1989 už pak zbývaly jen čtyři měsíce.
Celý záznam Jakešova projevu najdete zde >>>
