Před 80 lety zahájili Američané vyloděním na Guadalcanalu ofenzívu v Tichomoří
Sedmého srpna 1942, tři čtvrtě roku po zákeřném japonském útoku na Pearl Harbor, se 1. divize sboru námořní pěchoty Spojených států (USMC) pod velením generálmajora Alexandera Vandegrifta vylodila na ostrově Guadalcanal. Rozpoutaly se půlroční těžké pozemní, námořní a letecké boje o tento do té doby neznámý ostrov.
Avšak již následujícího dne porazilo japonské loďstvo americké v bitvě u ostrova Savo a císařské námořnictvo triumfovalo rovněž v bitvě u Santa Cruzu 26. října a u Tassafarongy 30. listopadu, zatímco Američané naopak zvítězili v bitvě u mysu Esperance 11. října a ve dvou námořních bitvách u Guadalcanalu.
Umírali dokonce i kontradmirálové
V noci na 13. listopadu 1942 se u Guadalcanalu střetl japonský svaz admirála Hiroakiho Abeho o síle dvou bitevních lodí, křižníku a jedenácti torpédoborců s americkým svazem kontraadmirála Daniela Judsona Callaghana, čítajícím pět křižníků a osm torpédoborců. O naprostém zmatku typickém pro toto střetnutí svědčí fakt, že obě strany nezřídka střílely na vlastní lodě.
Japonská bitevní loď Hiei utrpěla takové škody, že se následujícího dne stala snadnou kořistí amerických letounů startujících z letadlové lodě Enterprise. Kromě toho císařské námořnictvo přišlo ještě o dva torpédoborce, kdežto Američané ztratili lehké křižníky Atlanta a Juneau a čtyři torpédoborce, a co víc, padli kontradmirálové Judson Callaghan a Norman Scott. Oba posmrtně obdrželi nejvyšší vyznamenání Spojených států za statečnost – kongresovou Medaili cti.
Na křižníku Juneau zahynulo všech pět bratrů Sullivanů. Tato tragédie inspirovala amerického režiséra Lloyda Bacona, jenž roku 1944 natočil působivý film Pět Sullivanů.
Navzdory úspěchům na moři se však Japoncům nepodařilo vytvořit náležité podmínky pro plánované posílení svých vojsk na Guadalcanalu.
Poslední pokus
Dva dny nato připlul ke Guadalcanalu svaz admirála Nobutakeho Kondóa, mající bitevní loď, čtyři křižníky a devět torpédoborců, který se krátce před půlnocí utkal s americkým operačním svazem TF 64 viceadmirála Willise Augusta Leeho, v jehož sestavě se nalézaly dvě bitevní lodě a čtyři torpédoborce. Američané uplatnili radar a větší ráži svých děl a potopili bitevní loď Kirišima a torpédoborec při vlastní ztrátě tří torpédoborců. Druhá námořní bitva u Guadalcanalu představovala poslední japonský pokus o ofenzívní operaci v oblasti jižních Šalomounových ostrovů.
Na souši úspěšnější
V bojích na souši si záhy převahu vydobyly americké jednotky, jež úspěšně odrazily všechny útoky 17. armády generála Harukičiho Hjakutakeho. Čtrnáctý sbor generála Alexandera Patche se zmocnil celého ostrova, z něhož byly trosky japonských vojsk – úhrnem zhruba 11 000 osob – do 9. února 1943 evakuovány. Klíčovou roli v bitvě sehrálo Američany udržené Hendersonovo letiště.
Bitvy o Guadalcanal se zúčastnilo 20 000 amerických námořních pěšáků a 40 000 příslušníků pozemní armády, na japonské straně 31 400 vojáků a 4800 námořníků.
V roce 1998 natočil americký režisér Terrence Malick snímek Tenká červená linie, věnovaný právě bojům na Guadalcanalu.
Krvavá bilance
Americké pozemní síly přišly ze všech příčin o 1768 mrtvých a čtyři vojáci padli do zajetí, zatímco Japonci zanechali na ostrově podle různých údajů 21 000 (z toho pouze 8500 padlých přímo v boji; 12 300 zemřelo na následky zranění, nemoci nebo hladu) až 25 600 mrtvých a jen tisíc osob se ocitlo v zajetí. Z evakuovaných zemřelo 600 ještě před poskytnutím lékařské pomoci.
V době guadalcanalského tažení se odehrálo šest námořních bitev, v nichž kleslo ke dnu 65 bojových lodí včetně sedmnácti dopravních. Admirál Samuel Eliot Morison uváděl, že byly potopeny dvě bitevní a tři letadlové lodě, 12 křižníků, 25 torpédoborců a šest ponorek, přičemž všechny potopené bitevní lodě a ponorky patřily Japoncům.
Zahynulo 4911 amerických a 3543 japonských námořníků. Aleš Skřivan uvádí ve svém díle Japonská válka 1931–1945: „Japonci ztratili 134 839 tun tonáže, Američané 126 240 tun. Onen tolikrát uváděný poměr 24:24 pochází od proslulého amerického historika průběhu druhé světové války na moři kontradmirála Samuela Eliota Morisona (History of United States Naval Operations in World War II, vol.V, The Struggle for Guadalcanal, August 1942–February 1943, Boston 1949). Jiní historikové uvádějí, že Japonci ztratili 23 a Spojenci 25 válečných lodí. Ze spojeneckých lodí byly potopeny letadlové lodi Wasp a Hornet, těžké křižníky Canberra, Vincennes, Quincy, Astoria, Northampton a Chicago, lehké křižníky Atlanta a Juneau, torpédoborce Jarvic, Colhoun, Little, Gregory, O’Brien, Duncan, Meredith, Porter, Barton, Laffey, Cushing, Monssen, Walke, Preston a Benham. Japonci ztratili lehkou letadlovou loď Rjúdžó, bitevní lodi Hiei a Kirišima, těžké křižníky Kako, Furutaka a Kinugasa, lehký křižník Jura, torpédoborce Mucuki, Asagiri, Akacuki, Júdači, Fubuki, Ajanami, Takanami, Teruzuki, Makingumo, Muragumo a Nacugumo a ponorky I-123, I-127, I-15 a I-1.“
Američané ztratili 615 letounů a 420 mrtvých příslušníků letectva, Japonci 683 až 880 letounů a 1200 mrtvých příslušníků letectva. Podle generálmajora Kijotakeho Kawagučiho japonské pozemní vojsko nebylo „jedinou složkou, která našla hrob na Guadalcanalu“.
Význam bitvy
Brigádní generál námořní pěchoty Samuel B. Griffith II., účastník guadalcanalské kampaně, zhodnotil důležitost tažení ve své knize Bitva o Guadalcanal následovně: „Tato vleklá a rozhořčená bitva podemlela základy primitivní arogance, která japonskému vrchnímu velení umožňovala ignorovat nepříjemné skutečnosti. Poprvé se někteří vyšší důstojníci v Tokiu i v bojových útvarech pokoušeli seriózně hodnotit vyhlídky do budoucna. Teď alespoň někteří z nich poznali, že lákavé sny o věčné říši, zahrnující podivuhodné, rozkošné ostrovy v jihomořských krajích věčného jara, se nikdy neuskuteční.
Po Guadalcanalu mohli jedině doufat, že konečná porážka se nestane úplnou katastrofou. Neboť na tomto ,bezvýznamném ostrově, obývaném jenom domorodci‘, se ti, kdo nezavírali oči před skutečností, poučili, že zvítězit nemohou: ,Není sporu, že osud Japonska byl zpečetěn, když byla dobojována bitva o Guadalcanal.‘ Kontradmirál Raizó Tanaka.“
