Příprava na vylodění v Normandii: Před 80 lety proběhla operace „Jubilee“
V rámci příprav na vylodění v Normandii (operace „Overlord“) uskutečnilo britské velení 19. srpna 1942 výsadek u severofrancouzského města Dieppe, jenž měl v praxi prověřit techniku a taktiku obojživelné operace.
Výsadek tvořily dvě brigády 2. kanadské divize, jíž velel generálmajor Roberts, tankový pluk, čtyři oddíly Commandos a padesát amerických průzkumníků pro diverzní činnost (Rangers), což představovalo 6100 vojáků, mezi nimiž převládali v počtu pěti tisíc Kanaďané.
Příliš tvrdý oříšek
Britské velení nezvolilo oblast Dieppe náhodně. Město bráněné 302. plukem německé pěší divize generálporučíka Konrada Haaseho patřilo k nejsilněji opevněným bodům na pobřeží, jehož obranná zařízení Němci předváděli zahraničním vojenským misím a dopisovatelům, aby je utvrzovali ve víře, že Atlantický val je nedobytný.
Kanadský válečný korespondent Reybern psal, že vylodění probíhalo bez dělostřelecké přípravy z hladinových lodí a přímá letecká podpora nebyla dost účinná. S výsadky se „vůbec nevylodilo dělostřelectvo... ani těžké kulomety“. S pěchotou se vyloďovaly tanky. V této souvislosti štáb německého LXXXI. armádního sboru hlásil, že „jistý počet lehkých děl by pravděpodobně Angličanům pomohl víc než tanky“. Reyberna rovněž udivilo, že Němci měli o chystané akci dost podrobné informace. Bývalý generální ředitel britského výboru pro politické otázky války Lockhart psal, že „Němci byli varováni a zůstávali ve střehu“.
Černý den
Na středním úseku se výsadkovým vojskům nepodařilo dosáhnout úspěchu a na západním dobyla postavení dělostřelecké baterie, zničila děla a kvapem se vrátila na lodě. Pouhých šest hodin po začátku vyloďování zazněl rozkaz k ústupu. E. Maguire nazval operaci „Jubilee“ „nejčernějším dnem v celé vojenské historii Kanady“. Invazní vojska ztratila 4204 padlých, raněných a zajatých, torpédoborec, 33 vyloďovacích a podpůrných plavidel, všech třicet nasazených tanků typu Churchill a 106 letounů, kdežto Němci jen 607 osob včetně 314 padlých, šest kanónů a 48 letounů.
Říšský kancléř Adolf Hitler v rozhovoru s maršálem Rundstedtem 29. září 1942 vyjádřil údiv nad tím, proč Spojenci zvolili pro vylodění právě Dieppe, kde, jak pravil, „se útok nezdál pravděpodobným, protože tam jsou podmínky pro nepřítele nepříznivé“.
Autoři Oficiálních dějin kanadské armády ve druhé světové válce napsali, že „čelní útok je nejhůř vysvětlitelnou částí našeho plánování“.
Zelená pro škarohlídy
Nezdar operace „Jubilee“ dal průchod milovníkům různých spikleneckých teorií, kteří tvrdili, že akce měla demonstrovat nemožnost otevření druhé fronty v roce 1942, jehož se vehementně dožadovala sovětská strana, prožívající v létě 1942 jednu z nejvážnějších krizí ve Velké vlastenecké válce. Reybern na potvrzení této hypotézy dokládá, že na lodích se nacházelo dvacet amerických a britských dopisovatelů a fotoreportérů, aby se osobně přesvědčili o „nedobytnosti Atlantického valu“.
Britský vojenský historik John Fuller debakl u Dieppe ospravedlňoval tvrzením, že vylodění přes celkový nezdar „Hitlera tak postrašilo, že nařídil přesunout na západ dvě elitní divize“. Jenže tento argument pokulhává, neboť Němci jednu pěší divizi odeslali do Řecka již 5. srpna a druhou do Francie 16. srpna, tedy dřív, než operace „Jubilee“ vůbec začala!
Buď jak buď, britští propagandisté mohli vytrubovat do světa, že „začal velký útok na Dieppe“, a Němci, že překazili pokus o invazi.
Podíl Kanady na vítězství Spojenců
Porovnáváme-li úsilí členských států protihitlerovské koalice, zpravidla se omezujeme především na dvě nejsilnější mocnosti Velké trojky: Spojené státy americké a Sovětský svaz. Churchillova Británie už tehdy ztrácela pozici světové velmoci ve prospěch dravě se prosazujících USA a za cenu hekatomb mrtvých a nesmírné materiální zkázy sílícího Stalinova SSSR. Není však spravedlivé, když přehlížíme přínos jiných zemí, mezi nimiž důstojné místo zaujímají britská dominia. Z nich největší oběti přinesla právě země javorového listu. Třicátého listopadu 1945 zveřejnil deník The Times předběžné údaje o ztrátách Britského společenství národů podle jednotlivých zemí. Na kanadské ozbrojené síly připadlo celkem 101 538 osob (37 476 padlých, zemřelých na zranění a při mimořádných událostech, 1843 nezvěstných, 53 174 raněných a 9045 zajatých). Postupem času se čísla dále upřesňovala.
Organizace
Kanadské ozbrojené síly byly v mírových časech zorganizovány podle britského systému a tvořila je malá dobrovolnická profesionální armáda a dobrovolná milice. Povinnou vojenskou službu zavedli teprve v roce 1940. V den vypuknutí druhé světové války, 1. září 1939, měla Kanada ve zbrani pouhých 10 200 mužů, kdežto 31. prosince 1944 už 1 019 563, což představovalo 40,1 procenta mužské části populace ve věku od 18 do 45 let.
Pozemní vojsko
Náležela k němu stálá profesionální armáda (Permanent Force), čítající 4500 mužů, milice (Non-Permanent Militia), jejíž příslušníci procházeli jednou ročně vojenským výcvikem a jejíž početní stav činil 10 000 důstojníků a 112 000 poddůstojníků a vojínů, a záloha (Militia Reserve), tvořená občany od 18 do 60 let. Organizování pozemních jednotek trvalo velmi dlouho. Poslední den roku 1944 mělo pozemní vojsko 687 150 osob, z toho 23 381 žen.
První kontingent kanadských vojáků – útvary 1. pěší divize – se vylodil v Anglii 17. prosince 1939. Na Silvestra 1944 se za hranicemi Kanady nacházelo 60 procent ozbrojených sil, což představovalo tři pěší a dvě obrněné divize, dvě samostatné obrněné brigády, výsadkový prapor, dva sborové štáby a jeden štáb armády. V prosinci 1941 se Kanaďané zúčastnili obrany Hongkongu, 19. srpna 1942 výše popsané neúspěšné operace u Dieppe, vylodění na Sicílii, I. armádní sbor bojoval během italského tažení a v operacích na západní frontě od 6. června 1944 do 8. května 1945 už operovala dokonce celá 1. kanadská armáda. Ze 709 000 příslušníků sloužících za druhé světové války v kanadské pozemní armádě 24 525 zahynulo.
Letectvo
Královské kanadské letectvo (RCAF) mělo 1. září 1939 5061 důstojníků a vojáků, což představovalo tři čtvrtiny stálé armády, a 270 letounů, z toho polovinu moderních bojových. K 31. prosinci 1944 vzrostlo na 239 533 osob včetně 16 983 žen.
Podle dohody podepsané v Ottawě 17. prosince 1939 se Kanada stala hlavním výcvikovým střediskem pro vzdušné síly Britského společenství národů a příslušníků jiných států, kooperujících s Královským letectvem (RAF). Do 31. března 1945 bylo v Kanadě vycvičeno neuvěřitelných 131 553 letců, z toho 38 procent pilotů, 23 procent navigátorů, 12 procent osádek bombardovacích letounů, 25,5 procenta radiotelegrafistů a palubních střelců a půldruhého procenta palubních techniků. Výcvikový personál tvořilo 76 460 vojáků a civilistů. V říjnu 1943 působilo 97 škol a 184 školních jednotek. Ze čtvrt miliónu osob sloužících v RCAF 17 397 zahynulo.
Válečné loďstvo
Královské kanadské námořnictvo (RCN) se v roce 1938 skládalo z 514 námořníků z povolání, 500 mužů zálohy a tisícovky mužů dobrovolnické zálohy (Volunteer Reserve). Mělo šest torpédoborců, čtyři minolovky a několik menších lodí. V den vypuknutí druhé světové války čítalo 1774 mužů a 17 plavidel. Do 31. března 1941 se rozrostlo na 92 820 námořníků včetně 5739 žen a 939 lodí, z toho 373 bojové. Aktivně se účastnilo bitvy o Atlantik. Z 200 000 osob, jež v něm sloužily, 2168 zahynulo.
Zbrojní výroba
Kanada v období od září 1939 do srpna 1945 vyrobila nezanedbatelné množství zbraní: 901 850 pušek, 251 925 kulometů, 20 619 minometů, 33 987 pásových vozidel, 5178 bombardovacích a 10 779 jiných letounů. Země javorového listu ztratila 1584 tanků, z toho 30 u Dieppe, a 2389 letounů.
