Před 40 lety ve Francii naposledy člověka popravila obávaná gilotina
Popravčí zařízení gilotina je spjato především s terorem během Velké francouzské revoluce. Od jeho uvedení do praxe v roce 1792 si přitom vynálezci slibovali větší „demokratizaci“ hrdelních exekucí, neboť do té doby byli odsouzenci popravováni stětím mečem nebo jinými mučivými způsoby. Gilotina se pak pro svoji „efektivitu“ stala hojně užívaným popravčím zařízením na dlouhou dobu v mnoha zemích. Naposledy její těžké ostří setnulo člověku hlavu před 40 lety, stalo se tak v jihofrancouzském Marseilles 10. září 1977.
Oním posledním gilotinou popraveným člověkem byl tuniský imigrant Hamida Djandoubi, kterému v době exekuce scházelo jen pár dní do 28. narozenin. Na jejich oslavu však nemohl mít ani pomyšlení. Již tři roky seděl v žaláři za surovou vraždu své bývalé přítelkyně Elisabeth Bousquet. V únoru 1977 byl odsouzen k smrti, ale ještě dělal vše možné pro svoji záchranu. O milost dokonce požádal tehdejšího prezidenta Valéryho Giscarda d'Estaing, ale bez úspěchu. Pro úplnost dodejme, že o čtyři roky později byl trest smrti ve Francii zrušen zcela.
Ale zpět na samý počátek. Přestože gilotina získala své jméno podle propagátora a velkého příznivce používání tohoto zařízení, kterým byl francouzský lékař Joseph-Ignace Guillotin, obdobné popravčí přístroje fungující na podobném principu se už používaly o mnoho set let dříve v německých zemích nebo v Anglii.
Během svého působení gilotina setnula hezkou řádku hlav. Kromě vrahů, lupičů to byly i hlavy politiků, panovníků či revolucionářů. Vedle francouzského krále Ludvíka XVI., jeho manželky Marie Antoinetty má na svědomí i konec strůjce francouzského revolučního teroru Maximiliena Robespierra. Gilotinou se hojně popravovalo i ve francouzských koloniích, Švýcarsku, Švédsku, Belgii, Německu a Řecku.
