Ponorky císaře pána: Za první světové války Češi vynikli v boji pod vodou
Potápěčům z Českého potápěčského týmu (Czech Diving Team) se v roce 2017 jako prvním podařilo potopit k vraku malé rakousko-uherské ponorky U 16, postavené v Německu roku 1915, jež za nejasných okolností (pravděpodobně na ni najel italský parník Bormida a prorazil její plášť) klesla ke dnu uprostřed první světové války, 16. října 1916, u albánského pobřeží. Jedná se ale jen o střípek československé ponorkové historie. Jak zdatně naši předci válčili pod hladinou?
Podunajská monarchie vstoupila do Velké války s pouhými šesti ponorkami (dalších čtrnáct se nalézalo v různém stupni rozestavěnosti). Během konfliktu jich sedm (podle Jindřicha Marka devět) ztratila, přičemž zahynulo 99 námořníků včetně šesti velitelů a dalších 46 mužů padlo do zajetí, z nichž dva je nepřežili.
Další fascinující podmořské vraky najdete zde >>>
Pro nás je velmi zajímavý fakt, že deset až dvanáct procent personálu Císařského a královského válečného námořnictva (asi 6000 osob) tvořili Češi, kteří vynikli i jako ponorkáři. Zdenko Hudeček, jenž potopil jedenáct parníků a plachetnici o objemu 47 828 brutto registrovaných tun (BRT) lodního prostoru, stanul dokonce na první příčce pomyslného žebříčku desítky nejúspěšnějších velitelů, následován Georgem Johannesem rytířem von Trappem s jedenácti potopenými parníky (44 595 BRT).
Třetí místo zaujal Leo Prášil se čtyřmi parníky (18 043 BRT). Rudolf Singule potopil devět parníků a čtyři plachetnice (17 561 BRT). Za své výkony obdržel 21. prosince 1929 rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie, nejprestižnějšího vyznamenání habsburské monarchie; tragicky zahynul 2. května 1945 v Brně výstřelem z pistole sovětského vojáka, když před svým domem chránil vlastním tělem náhodnou chodkyni před znásilněním.
Friedrich Schlosser potopil dva parníky (11 945 BRT), po němž následoval opět Čech Josef Holub se třemi parníky a osmadvaceti plachetnicemi (11 438 BRT). Robert Teufl von Fernland si připsal na konto dva parníky a plachetnici (7453 BRT), Johann Kršnjavi dva parníky (7556 BRT), Friedrich Fähndrich dva parníky a čtyři plachetnice (5876 BRT) a zůstal nezvěstný. Tabulku uzavírá Hugo svobodný pán von Seyffertitz s jedním parníkem (5251 BRT).
Dalších devět velitelů potopilo lodi o objemu menším než 5000 BRT.
Hrdá bilance
Sedmadvacet rakousko-uherských ponorek sedmi tříd potopilo za první světové války celkem jedenáct větších válečných lodí (po dvou pancéřových a pomocných křižnících, pět torpédoborců a dvě ponorky) a čtyři další vážně poškodilo (bitevní loď, dva křižníky a torpédoborec). Vykazovalo tedy aktivní bilanci. Ponorky císaře pána dále poslaly ke dnu 108 obchodních lodí o úhrnném objemu 196 102 BRT.
V poměru k vlastním ztrátám a s ohledem na to, že rakousko-uherské válečné loďstvo zaujímalo mezi osmi hlavními námořními mocnostmi poslední místo, se sice jedná o skvělé výsledky, nelze ovšem ignorovat, že nejúspěšnější ponorkové eso všech dob a národů, německý velitel Lothar von Arnauld de la Perière, potopilo za Velké války 194 lodí o objemu 453 716 BRT, který více než dvojnásobně převyšoval tonáž všech lodí potopených všemi rakousko-uherskými ponorkáři dohromady!
Pouze na britských obchodních lodích, jež poslaly ke dnu rakousko-uherské ponorky, zahynulo 610 osob-nebojovníků.
Velkou válku zakončilo Císařské a královské válečné námořnictvo s 19 ponorkami. Pro srovnání: jeho mnohem silnější spojenec – Německo – jich měl 169, dohodové velmoci Spojené království 137, Francie 40, a dokonce i zaostalé Rusko 44. S ohledem na celkovou početní slabost si tedy ponorkáři císaře pána vedli zdatně a mohli se pyšnit vyšším skóre než kupříkladu posádky carských submarín.
