Nepotopitelná Molly Brownová: Překvapivý příběh milionářky, která zachraňovala tonoucí z Titaniku
Velkofilm Titanic Jamese Camerona s Leonardem DiCapriem a Kate Winsletovou v hlavních rolích byl uveden do kin před dvaceti pěti lety. Kromě dramatické love story dnes mnozí diváci vzpomínají na postavu svérázné milionářky Molly Brownové, která Jacka vzala na večeři mezi první třídu a křičela na důstojníka v záchranném člunu, aby se vydal tonoucím na pomoc. Jaký byl skutečný příběh této neobyčejné ženy?
Margaret Tobinová se narodila v roce 1867 do chudé irské katolické rodiny ve státě Missouri. Dívka bez jakékoliv perspektivy dobře se vdát začala v osmnácti letech pracovat v obchodním domě ve městě Leadville v Coloradu, kde se o rok později zamilovala do podnikavého, ale stejně nemajetného Jamese Browna.
V pozdějších letech Molly vzpomínala: „Chtěla jsem bohatého muže, ale milovala jsem Jima Browna. Tehdy jsem velmi toužila poskytnout pohodlí a komfort svému otci. Chtěla jsem zůstat svobodná až do doby, než se objeví muž, který by staříkovi dal všechno, po čem toužil. Nakonec jsem ale usoudila, že mi bude líp s chudákem, kterého miluju, místo s boháčem, ke kterému by mě přitahovaly jen peníze.“
Dobře udělala. J. J. Brownovi se na začátku 90. let začalo extrémně dařit v oblasti důlního průmyslu. Už v roce 1894 si mohli manželé dovolit v Denveru koupit viktoriánské sídlo za třicet tisíc dolarů a o rok později také letní dům. Margaret se stala zakládající členkou Denverského klubu žen, který nabízel ženám vzdělávací kurzy a podílel se na množství filantropických projektů.
V průběhu let se nyní dobře situovaná, ale také po vzdělání lačnící Molly naučila ovládat několik světových jazyků včetně francouzštiny. Láska k Francii ji také přiměla přivézt do města pobočku Francouzské aliance. Manželství, ze kterého vzešly dvě děti, se však po dvaceti třech letech rozpadlo. S Jimem zůstali podle Mollyiných slov přáteli do konce života.
Titanic jako ve filmu
Nedlouho po rozluce došlo k zásadní události, díky které si Molly lidé pamatují i mnoho desítek let po její smrti. Když v roce 1912 obdržela zprávu o vážné nemoci svého vnuka, cestovala spolu se skupinou kolem Johna Jacoba Astora po Egyptě. První loď, která vyrážela do New Yorku, nesla název Titanic. Spěšně se nalodila ve francouzském Cherbourgu.
Osazenstvo první třídy k ní podle dochovaných vzpomínek skutečně pociťovalo stejně málo náklonnosti jako ve filmu Jamese Camerona. Pro aristokraty představovala pro tuto dobu typické tzv. nové peníze, nemohla se jinými slovy pyšnit dlouhým seznamem urozených předků. Během katastrofy, ke které došlo v noci na 15. dubna, se však paradoxně z pasažérů první třídy zachovala nejušlechtileji.
Po nárazu do ledovce a poté, co začalo být jasné, že loď půjde ke dnu, začala Molly Brownová neúnavně pomáhat ostatním pasažérům v nalodění se na záchranné čluny. Zachránila se na jednom z posledních plavidel, jehož vesla se sama chopila. V kritickém okamžiku, kdy se stovky lidí topily v ledovém oceánu, pak žádala, aby se jim jejich člun vydal na pomoc. Její přání vyslyšeno nebylo, přeživší Titaniku jí už poté nikdy neřekli jinak než nepotopitelná Molly Brownová.
Díky své známosti jako přeživší Titaniku v dalších letech úspěšně bojovala za práva pracujících a žen, vzdělávání dětí a připomínání odvahy a statečnosti všech, kteří pomáhali na lodi zachraňovat životy. Zemřela v roce 1932 v New Yorku.
