Bosňáci, Pomaci a jiní: Proč a kdy se balkánští Slované obrátili na islám?
Balkánu se odedávna přezdívá „prachový sud Evropy“. Poslední krvavý konflikt, který se na poloostrově odehrál v 90. letech poté, co se rozpadla Jugoslávie, stále ještě doutná. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii odsoudil generála Ratka Madiće teprve loni v listopadu. Za výbušnou povahou regionu stojí staletí trvající střetávání kultur a náboženství. Vliv Osmanské říše před stovkami let vyústil také v převrácení několika slovanských skupin na islám. Víte, o které se jedná?
Většina islamizovaných skupin Slovanů se formovala během 14. a 15. století v rámci osmanského dobývání Balkánu. Původní obyvatele postavili Osmané před jednoduché rozhodnutí. Pokud chtěli nadále praktikovat křesťanskou víru, museli platit vysoké daně, pokud se jim chtěli vyhnout, měli přijmout islám. Jedněmi z prvních, kteří tak učinili, byli někteří bulharští šlechtici. Na Balkánu tak vznikly bizarní etnokulturní ostrovy, které se v pozdějších staletích staly rozbuškami mnohých krvavých konfliktů.
Bosňáci
Bosňáci jsou jedinými islamizovanými Slovany, kterým se podařilo teritoriálně vydělit svůj národ. Používají také svůj vlastní jazyk – bosenštinu, která byla na počátku označována za dialekt srbochorvatštiny. Vliv Osmanské říše na oblast současné Bosny a Hercegoviny byl extrémně silný, jelikož křesťanství zde bylo zakořeněno méně než v jiných jihoslovanských zemích.
Bosňáci dnes vyznávají směs islámských a slovanských tradic. Tak jako většina muslimů nepřistupují k modlícímu se zepředu, nejedí vestoje nebo za chodu a jídlo neberou do levé ruky. V ostatních aspektech jsou ovšem daleko demokratičtější než jejich souvěrci v jiných zemích. Ženy mají stejná práva jako muži, nemusejí si zakrývat tvář ani nosit specifické oblečení. Jedním z nejznámějších Bosňáků, jichž je dnes okolo 2,5 milionu, je režisér Emir Kusturica. Ten však v roce 2005 paradoxně přestoupil k pravoslaví.
Pomaci
Pomaci – bulharští muslimové se od všech ostatních islamizovaných Slovanů odlišují tím, že ve své verzi bulharštiny používají nejen turecká slova, ale také slova staroslovanská. Islamizace u nich probíhala postupně, dlouho si například stále světili těsto zadělané na chléb. Pomacké ženy nenosí čádor, ale trojcípý šátek.
Dnešní obyčeje Pomaků představují směs pohanství a islámu. Chlapcům je dodnes prováděna obřízka, brát se mezi sebou mohou pouze obyvatelé stejné vesnice. Svatby se odehrávají pouze v zimě a nevěstin obličej je pokryt bílou barvou, aby byla ochráněna před zraky závistivců. Na nabarvený obličej pak Pomaci aplikují barevné ozdoby. Také šaty hrají všemi barvami, užíván je především motiv růže – bulharské národní květiny.
Torbeši
Torbeši jsou makedonští muslimové, islamizovaní mezi 15. a 18. stoletím. Hovoří vlastním jazykem. Jejich specifičnost spočívá v problematické identitě. Dlouhodobý vliv na ně v minulosti měli Turci, blízké vztahy je však logicky pojí také k Bulharům. Albánci dokonce navzdory protestům Torbešů tvrdí, že je islamizovali sami. Svými tradicemi se dnešní Torbeši nejvíce blíží Pomakům.
„Poturečtění“ Černohorci
Černá hora byla v minulosti jedinou balkánskou zemí, která se nacházela v područí Osmanské říše jen částečně. Místní obyvatelstvo bojovalo s Turky vytrvaleji a déle než většina sousedů. Současná muslimská minorita v Černé hoře je nepočetná a na rozdíl od Pomaků nebo Torbešů nedodržuje specifické tradice.
