Před sto lety obletěla svět španělská chřipka. Kde vypukla a proč byla tak smrtící?
Někteří vědci věří, že počátky pandemie španělské chřipky, která stála životy více lidí než boje první světové války, lze vystopovat až do 11. března 1918 do kansaského města Fort Riley. První americký voják se toho rána přihlásil na ošetřovně s horečkou. Do poledne jich přišlo se stejnými symptomy dalších sto. Během týdne jich bylo na pět set. Jako příčina smrti několika desítek mužů byl tehdy uveden zápal plic.
Nákaza zabila na konci první světové války dvacet až padesát miliónů lidí na celém světě. Ve Spojených státech, odkud se podle všeho začala šířit, si vyžádala téměř sedm set tisíc životů. Více Američanů předtím podlehlo jen občanské válce z 60. let 19. století.
Svůj název dostala v historické paměti z důvodu neexistence cenzury v neutrálním Španělsku, které o šíření chřipky informovalo více než média ve válkou decimovaných zemích. Mezi lidmi tak ve své době převládl dojem, že se smrtelná nemoc týká především Španělska. Postupně se však dostala do všech koutů planety včetně málo obydlených částí Ruska nebo do Grónska.
Do Evropy se nákaza dostala s americkými jednotkami. Zeměkouli pak stihla obletět dokonce ve dvou vlnách. Epidemiologům se sice v roce 2005 podařilo sekvencovat RNA viru poté, co exhumovali tělo obyvatele Aljašky, který nemoci před sto lety podlehl, stále ovšem přesně nevědí, proč byl tak smrtící a z čeho přesně a kde zmutoval.
Od dřívějších i pozdějších pandemií se španělská chřipka lišila především dramatickou úmrtností mezi skupinou populace s nejvyšší imunitou. Zatímco nejčastějšími oběťmi obdobných nákaz jsou děti a staří lidé, španělská chřipka nejvíce kosila populaci mezi dvacátým a čtyřicátým rokem života.
A smrt to podle výzkumníků byla obzvláště ošklivá. „Postižení přicházeli s prudkým krvácením z nosu. Některým se z nosu krev řinula s takovou silou, že sestry před ní musely uhýbat. Pacienti se poté často utopili ve vlastních tělních tekutinách,“ citoval historické výzkumy časopis Slate.
Výzkum v minulosti také prokázal, že lidé s odolným imunitním systémem byli nejnáchylnější k podlehnutí chorobě, protože byl vir schopen imunitu „přestimulovat“ a obrátit proti nemocnému. Detailně porozumět fungování těchto virů se dnes vědci snaží, aby byli v budoucnu rychle schopni vyvinout vakcínu proti novým vysoce efektivním mutacím.
V současnosti existuje stále jediný zaručený recept, jak pandemii srovnatelnou s tou z roku 1918 přežít. Jedná se o taktiku malé aljašské vesnice, vzdálené třicet mil od městečka Brevig, kde španělská chřipka zabila 85 % obyvatel. Na hranicích osady byly po dobu několika měsíců rozmístěny ozbrojené jednotky, které měly rozkaz zastřelit kohokoliv, kdo by se sem pokusil proniknout. Přežili všichni.
