Dvojčata Krayové: Jediný důvod, proč se mafie nikdy neodvážila do Londýna
Reggie a jeho o deset minut mladší bratr Ronnie byli svého času těmi nejobávanějšími gangstery v britském hlavním městě. Společně vybudovali zločinecké impérium, které v 50. a 60. letech ovlivňovalo takřka celou Anglii. Na rozdíl od amerických kolegů, již se snažili zůstat v pozadí, se ale naopak dobrovolně stali celebritami. Spekulace o jejich kriminální činnosti a sexuálních poměrech plnily přední strany bulvárních deníků. A možná právě díky tomu vládli bratři Krayové v Londýně nakonec tak dlouho.
Talent pro trable měli Reggie i Ronnie již od dětství. Narodili se 24. října 1933 a po vzoru dědečka se v chudém londýnském East Endu věnovali boxu. Byli v něm mimořádně dobří. Tvrdí se, že až do 19 let neprohráli jediný zápas. Mohli se dokonce stát profesionály, ale jejich tvrdé pěsti znal tehdy už celý East End. Mnohdy osobně. Z důvodu bohaté kriminální činnosti tak byli nakonec odmítnuti. Krayové se ale boxu nevzdali.
Když byli v roce 1952 povoláni na vojnu, dorazili sice do kasáren, ale vzápětí se rozhodli, že se jim tam vlastně nelíbí. A tak chtěli odejít. Odpovědný desátník se jim v tom logicky snažil zabránit. Ronnie Kray mu proto jedinou ranou zlomil čelist. Podobně špatně dopadl i policista, který se je pokusil zadržet o den později. Za dezerci je nakonec krátce drželi i ve slavném Toweru, kde byli dokonce jedni z posledních vězňů vůbec.
Poté, co byli převezeni do běžné věznice, se jejich chování ještě zhoršilo. Zapalovali postele, na místního seržanta vylili kbelík s fekáliemi, jednomu ze strážných popálili obličej vařícím čajem a jiného se jim podařilo připoutat ukradenými želízky ke mřížím a málem ubít k smrti. Armáda se nakonec rozhodla oba Kraye „potupně“ vyloučit. Reggiemu ani Ronniemu to ale příliš nevadilo. Po propuštění z vězení se mohli začít plně věnovat vytoužené kariéře gangsterů.
Nejprve si pořídili starou kulečníkovou hernu v East Endu, odkud plánovali výpady do zbytku Londýna. Skrze únosy, ozbrojená přepadení a žhářství pak získávali vyhlášené noční kluby. V nich se často ukazovaly celebrity typu Judy Garland, Diany Dors a dorazil za nimi dokonce i Frank Sinatra. Na toto zlaté období 60. let vzpomínal Ronnie Kray vždy s nostalgií. Ve své autobiografii uvedl, že se tehdy Krayů nikdo nemohl ani dotknout. To je z velké části pravda a dvojčata za to vděčila především jednomu dlouho utajovanému sexuálnímu skandálu.
Sunday Mirror v roce 1964 otisknul článek, ve kterém naznačoval, že Ronnie Kray udržuje poměr s konzervativcem Lordem Boothbym, členem britského parlamentu. V té době byla homosexualita ještě stále trestným činem. Skandál tak mohl v blížících volbách výrazně pomoci konkurenčním labouristům. To by ale nesměl být častým návštěvníkem divokých večírků Ronnieho Kraye i labourista Tom Driberg. Obě strany tak postupovaly ve vzácné shodě a za pomoci výhrůžek dvojčat Krayových nakonec Sunday Mirror otiskl omluvu a propustil jednoho z editorů. Lord Boothby tehdy dokonce dostal odškodné 40 tisíc liber.
Vše byla samozřejmě pravda a policie byla najednou ve vyšetřování Krayů bez podpory zákonodárců. Stoupající brutalita gangu navíc zajistila, že v Londýně o aktivitách dvojčat nikdo nechtěl mluvit. A to ani když Ronnie Cray v roce 1966 nakráčel do plného baru Blind Beggar a přede všemi střelil do hlavy George Cornella, člena znepřáteleného gangu. Zkrátka nebyli svědci. A to dokonce ani v případě, kdy Reggie na jednom večírku před velkým množstvím lidí ubodal k smrti vlastního muže Jacka McVitieho.
Krayové poté celkem logicky nabyli dojmu, že si mohou skutečně dělat, co se jim zachce. O to větší bylo jejich překvapení, když pro ně a dalších 15 členů gangu přišel 8. května roku 1968 Scotland Yard. Vyšetřovatelé věřili, že mají důkazů dostatek. Opět ale narazili na tolik známé ticho. Zase nechtěl nikdo mluvit. A nebýt toho, že se Krayové pokusili některé podřízené přesvědčit o tom, že mají vraždy Cornella a McVitieho vzít na sebe, možná by ani nikdo nepromluvil. Albert Donoghue se ale k vraždě prostě přiznat nechtěl, a tak byl prvním mužem Krayů, který řekl policii úplně vše. Spustil tím lavinu přiznání, jež vyústila v doživotní tresty pro oba bratry.
Krayové ale za mřížemi rozhodně netrpěli a pokračovali v kriminálních aktivitách. Ještě v roce 1985 například zajišťovali bodyguardy pro Franka Sinatru. Mladší z obou bratrů, Ronnie, byl nakonec lékaři uznán duševně nemocným a poslední roky života strávil v péči lékařů. Po přesunu z vězení se měl ale ještě lépe než předtím. Dle bývalých spolupracovníků obýval v ústavu vlastní apartmá. Pro sexuální uspokojení mu bylo k dispozici tolik mužů, kolik si jen přál, a minimálně dvakrát ročně ho navštěvoval krejčí. To aby mu ušil nové obleky podle poslední módy. Ronnie nakonec zemřel na zástavu srdce 17. března 1995 ve věku 61 let.
Reggie strávil zbytek života přesuny po různých věznicích a údajně začal věřit v Boha. 26. srpna roku 2000 byl po více než 30 letech za mřížemi kvůli nevyléčitelné nemoci propuštěn. Zemřel po několika týdnech v kruhu svých nejbližších. Bylo mu 66 let. Společně s bratrem je pohřben na hřbitově v londýnském Chingfordu.
Poblíž nich leží i Francis Kray, Reggieho první manželka a hlavní hrdinka filmu Legend, jenž o osudech obou bratrů pojednává. Dívka, která měla dle přátel panensky krásnou tvář, zemřela již v roce 1967, jen několik měsíců po sňatku. Oficiálně na předávkování prášky. Tak je tomu i ve zmíněném snímku. Skutečnost byla ale patrně jiná. Reggie totiž jednomu z bývalých spoluvězňů ve slabší chvilce přiznal, že 23letou ženu zabil v záchvatu žárlivosti Ronnie. Kolik lidí bratři Krayové vlastně usmrtili, už se zřejmě nikdy nedozvíme. Jedno je ale jisté. Bylo jich dost na to, aby dokázali zastrašit i italskou mafii.
