Na smrtelné posteli: Objevila se neznámá fotografie slavné válečné reportérky Gerdy Taro
Před několika dny uveřejnil Brit John Kiszely na Twitteru fotografii z archivu svého otce, který v mládí sloužil jako interbrigadistický doktor ve španělské občanské válce. Snímek vzbudil okamžitě pozdvižení. Zdá se totiž, že je na něm zachycena slavná fotoreportérka Gerda Taro, jež tragicky zemřela v šestadvaceti letech v roce 1937 a jejíž dílo se v posledních letech těší nové vlně zájmu.
Fotografie zachycuje doktora Kiszelyho, jak otírá ženě na lůžku krev, která se jí řine z nosu a úst. Znalci odhadují, že by to mohla být Taro nejen díky fyzické podobě fotografky a ženy na fotografii – Taro měla na svou dobu nezvykle krátké vlasy a nápadně tenké obočí, autorce fotografčiny biografie připadá povědomá také křehkost ženina těla. Poznámka na zadní straně obrázku sice okolnostem smrti Taro zcela neodpovídá, to by se však dalo přičíst nepřesným vzpomínkám Kiszelyho.
Gerda Taro se narodila jako Gerta Pohorylle do židovské rodiny ve Stuttgartu v roce 1910. V roce 1934 uprchla před počínajícími nacistickými perzekucemi z Německa do Paříže, kde se seznámila s židovským emigrantem z Maďarska, Andre Friedmannem. Kromě lásky spolu dvojice sdílela také vášeň k fotografii a jelikož bylo na poli reportážní fotografie prorazit těžké, rozhodli se změnit si jména i životopis a nalákat redakce novin na svůj „americký“ původ.
Z Friedmanna se tak stal Robert Capa a z Gerty Pohorylle Gerda Taro. Trik zafungoval, a především Capa rychle nabýval v novinových kruzích na důležitosti. Když v roce 1936 vypukla ve Španělsku občanská válka, neváhali, a vydali se na místo, které pro reportážní fotografie slibovalo jedinečnou příležitost. Ruku v ruce s fotografováním se však také chtěli zapojit do boje proti fašismu.
Capa s Taro cestovali spolu s frontou. Jejich válečné fotografie otiskoval především pařížský deník Ce Soir. Gerda Taro však opakovaně ignorovala varování Capy, aby se držela dál od první linie a neriskovala. Osudného dne, kdy byla v létě 1937 fatálně zraněna, se podle pamětníků rozhodla dojet pro nový film do blízké vesnice.
Krátkou cestu se rozhodla absolvovat na stupínku auta, které převáželo raněné. To se ovšem po cestě střetlo s tankem v momentě, kdy se vozidla snažila manévrovat před Frankovým leteckým ostřelováním. Taro utrpěla smrtelné zranění břicha, kterému druhý den ráno v nemocnici podlehla. Nově nalezená fotografie by tak mohla být posledním snímkem, na kterém byla extrémně talentovaná fotografka zachycena.
Robert Capa založil v roce 1947 slavnou agenturu Magnum. Capovo dílo je dnes daleko slavnější, ačkoliv byl talent obou fotografů srovnatelný. Památku a odkaz Gerdy Taro však neměl dále kdo střežit. Nikdo z její rodiny nepřežil holocaust, partner Capa zemřel v roce 1954, když jej ve vietnamské válce zabila nášlapná mina.
