Před 75 lety se Čechoslováci v bitvě u Sokolova vyznamenali. Jaroš se jako první cizinec stal hrdinou SSSR
Po stalingradské katastrofě Němci prahli touhou po odvetě. Od 4. do 25. března 1943 se odehrála charkovská strategická obranná operace Rudé armády, známá také jako třetí bitva o Charkov.
Na jejím počátku čítala sovětská vojska 345 900 vojáků. Jejich součást tvořil 1. československý samostatný polní prapor o síle 954 osob pod velením plukovníka Ludvíka Svobody.
Na dny přesně po 25 letech
V rámci této operace svedli příslušníci československého praporu v ukrajinské vesnici Sokolovo (u nás je vžitý tento její ruský název; ukrajinský je Sokolove) ve dnech 8. až 13. března obrannou bitvu s Němci.
Zajímavé je, že její začátek i konec se na den přesně shodují se slavným bojem našich legionářů rovněž u ukrajinského Bachmače, jenž se odehrál před sto lety a pětadvacet let před bitvou u Sokolova.
Úkol splněn
Ačkoli plukovník Svoboda vydal rozkaz, aby se vojáci bránící Sokolovo před náporem německé přesily stáhli za řeku Mža, kvůli zničené radiostanici, a tudíž přerušení telefonního spojení se k nim tento rozkaz nedostal.
U sokolovského kostela zuřil hrdinný boj našich vojáků, během něhož padl velitel 1. roty a prvorepublikový důstojník nadporučík Otakar Jaroš. Podle jedné verze dostal zásah právě v okamžiku, kdy chtěl hodit na německý obrněnec protitankový granát, podle jiné utrpěl zranění a přejel ho německý transportér.
Čechoslováci se ctí splnili rozkaz nepustit Němce přes řeku Mža, i když cílem Němců bylo pouze dobytí Sokolova. Tohoto cíle Němci nejen dosáhli, ale 14. března znovu dobyli Charkov, druhé nejlidnatější ukrajinské město a v letech 1917 až 1934 hlavní město Ukrajinské sovětské socialistické republiky. To představovalo poslední významné německé vítězství na východní frontě za druhé světové války.
První cizinec hrdinou Sovětského svazu
Přes celkový nezdar charkovské obranné operace (sovětská vojska v ní podle oficiálních údajů z roku 1993 ztratila 86 469 osob, 116 500 pěchotních zbraní, 3185 děl a minometů, 322 tanků a samohybných děl a 110 bojových letounů) chrabrost československých vojáků, kteří podle různých zdrojů přišli o 86 až 112 padlých, 114 až 180 raněných a 20 až 30 nezvěstných a zajatých, dva protitankové kanóny, sedm protitankových pušek, pět těžkých a šestnáct lehkých kulometů a pět minometů, vyvolala obdiv na nejvyšších místech sovětské hierarchie.
Nadporučík Otakar Jaroš, ač nikdy nebyl komunista, se posmrtně dočkal povýšení na kapitána a jako první cizinec obdržel titul hrdiny Sovětského svazu.
Německá bestialita
Němci podle různých odhadů odepsali 300 až 400 padlých a raněných (podle jiného zdroje československý prapor pobil 486 jejich samopalníků a vyřadil 19 tanků ze šedesáti), dvě samohybná děla a čtyři až šest obrněných vozidel.
Po obsazení Charkova bez milosti postříleli těžce raněné Čechoslováky a z dvaceti zajatých pět odvezli do Protektorátu Čechy a Morava, kde je zneužili k propagandistickým účelům.
Sokolovo v poválečných turbulencích
Již v roce 1948, při příležitosti pátého výročí těchto dramatických událostí, došlo k přejmenování města Falknov na Sokolov. Tento název naštěstí nikdo nezměnil ani po listopadu 1989.
V roce 1974 natočil Otakar Vávra dvoudílný film Sokolovo. Po listopadovém převratu ovšem zazněly také kritické hlasy, odsuzující nasazení nedostatečně vyzbrojených vojáků a zdůrazňující do té doby zamlčovaný vysoký podíl důstojníků a vojínů židovského původu. Nicméně k odkazu sokolovské bitvy se naše armáda, díky bohu, nadále hrdě hlásí.
