V květnu 1918 Němci zahnali spojence až k Remeši a vyděsili Paříž. Proč to nerozhodlo světovou válku?
Ani operačně strategické nezdary pikardské a flanderské ofenzívy neodradily německé velení od snahy zasadit dohodovým mocnostem na západní frontě porážku formou útočných operací a přimět je tak k uzavření tolik potřebného příměří. Splnit cíl měla třetí ze série Ludendorffových ofenzív. Začala 27. května 1918.
Po měsíční přestávce Němci zahájili na řece Aisne operaci pojmenovanou příznačně „Blücher/Yorck“ po dvou vysokých pruských důstojnících národně osvobozenecké války proti Napoleonovi. Do historie se zapsala jako třetí bitva na Aisne.
Francouzské zálohy se stáhly severně od řeky Oise, což Němce opravňovalo k víře v úspěch, neboť pro chystaný úder soustředili skrytě 25 pěších divizí s 3953 děly a 687 letouny, proti nimž měli „žabožrouti“ na tomto úseku pouhých jedenáct divizí.
Úspěch předčil všechna očekávání
Za svítání 27. května 1918 mohutná palba německé artilerie umlčela odpor Francouzů, jenž pozbyl organizovanosti. V poledne německé divize dosáhly řeky Aisne na frontě od Villeneuve k Berry-au-Bas a obsadily její mosty, jež zůstaly vesměs téměř neporušeny. Němci překročili řeku Aisne a pokračovali v bleskovém rozvíjení průlomu.
Ještě téhož dne stanuli na čáře Vauxaillon–řeka Vesle–Bazoches–Fismes–Nauroy, pronikli do dvacetikilometrové hloubky a zmocnili se mnoha zajatců a válečného materiálu. Překvapivost zasazeného úderu umožnila císařským vojákům dobýt úspěchu, který zdaleka neočekávali.
V následujících dnech rozvíjeli ofenzívu jižním směrem, přičemž největší úspěchy zaznamenali v centru. Devětadvacátého května obsadili Soissons, Fère-en-Tardenois a blížili se k sídlu arcibiskupů Remeši, starobylému, městu, kde byl v roce 496 pokřtěn franský král Chlodvík a kde byli pomazáni a korunováni všichni francouzští králové s výjimkou Jindřicha IV. a Ludvíka XVIII.
Úspěch Němců a koncentrace jejich sil utvrdily spojenecké velení v přesvědčení, že císařští vojáci vedou ofenzívu, a nikoli pouze demonstrační boj, a proto vrchní velitel spojeneckých sil, předseda Nejvyšší válečné rady Dohody a rodák z pyrenejského Tarbes Ferdinand Foch začal od 28. května na tento úsek vrhat početné zálohy.
Remeš nesmí padnout!
Rychlý postup německých vojsk ovšem ztížil jejich zásobování po jediné železnici vedoucí k Soissons, již postřelovali Francouzi, kteří udrželi Remeš, skupinu remešských výšin i území západně od čáry Soissons–Kresčak (26. 8. 1346 anglická armáda v čele s králem Eduardem III. v bitvě u Kresčaku drtivě porazila početně silnější vojsko francouzského krále Filipa VI. a jeho spojenců, v jejich řadách nalezl smrt český král Jan Lucemburský), odkud Němcům hrozily silné protiútoky.
Německé velení tudíž sice pokračovalo v ofenzívě na jih, zároveň však zvyšovalo úsilí o rozvíjení úspěchu na křídlech. Německé 1. armádě generála Bruna von Mudry se nepodařilo dobýt dvojitým obchvatem posvátné město země galského kohouta – Remeš.
Francouzi remešské výšiny udrželi a zničili útočící německé tanky. Po 30. květnu, kdy vojska německého středu dospěla až k řece Marně, se jejich postup na levém křídle téměř zastavil. Alespoň na pravém, mezi Noyonem a Château-Thierry, probíhal útok poněkud úspěšněji.
Skopčáci furt útočí!
Třicátého května se fronta ofenzívy trochu rozšířila, jelikož do boje vstoupil VII. sbor 7. armády a XXXVIII. sbor 18. armády, jež překročily řeku Ailette a vnikly do Pontoise a Sélaine. Poté Němci až do 5. června energicky útočili po celé frontě od Noyonu k Château-Thierry, načež se jejich ofenzíva zastavila na čáře Pontoise–Saint-Christoph–Venlis–Château-Thierry.
Francouzské velení s nemenší energií než Němci přisunovalo rezervy a hlavní úsilí směřovalo k omezení úspěchů císařských vojsk na křídlech, aby udrželo Remeš, strategicky důležité remešské výšiny a lesní masív Villers-Cotterêts, což se mu nakonec podařilo.Obě strany neustále zvyšovaly počty svazků na frontě operace „Blücher/Yorck“. Spojenci zde nakupili 44 pěších a jezdeckých divizí, Němci jedenapadesát.
Karta se obrací
Sedmého června došlo k přerušení bojů. Němci se zastavili na čáře Pontoise–Saint-Christoph–Faverolles–Venlis–Château-Thierry–Vincelles–Betheny. Nepřekročili však Marnu ani nepostoupili na frontu Dormans–Epernay.
Přímé pokračování operací německé 7. a 1. armády znamenala ofenzíva 18. armády na úseku Montdidier–Noyon, vedená ve všeobecném směru na Compiègne a mající za cíl likvidaci nebezpečí hrozícího křídlu císařských vojsk v novém výstupku fronty a zlepšení jejich postavení pro příští boje.
Útok začal 9. června a zpočátku zaznamenal nevelký úspěch, jenže německé síly nedostačovaly, a navíc velení ofenzívu připravilo hůře než předešlou, neboť nezajistilo její překvapivost. Jedenáctého června Francouzi podnikli proti německému pravému křídlu silný protiútok čtyřmi divizemi za podpory 153 tanků, jenž skončil úspěchem a německé velení výrazně ovlivnil.
Výsledky operace „Blücher/Yorck“
V květnové ofenzívě na řece Aisne dosáhla císařská vojska značného operačně taktického úspěchu. Vnikla do francouzského obranného systému na frontě 80 kilometrů široké a 60 kilometrů hluboké. Podruhé během první světové války dosáhla Marny a ohrozila Paříž. Tato hrozba spolu s leteckým bombardováním a systematickým postřelováním dalekonosným železničním dělem císaře Viléma, zvaným též pařížské dělo, vyvolala mezi obyvatelstvem hlavního města paniku.
Francouzská armáda utrpěla těžkou porážku, ztratila od 27. května do 6. června 98 160 vojáků včetně 55 000 zajatců, 650 děl a 2000 kulometů a musela zasadit do místa průlomu čtyřicet procent svých sil. Britové, jejichž tři divize byly Francouzům přiděleny, odepsali 28 703 osoby. Britská 8. divize, jež přišla o 4943 mužů v březnu na Sommě a 3553 v dubnu na řece Lys, ztratila na řece Aisne dalších 7862 vojáků a byla úplně zdecimována. Dvě americké divize vyvázly laciněji: ztratily pět tisíc vojáků, zatímco vojáci císaře Viléma II. úhrnem padesát tisíc.
Přes dílčí úspěchy je Němci nemohli rozvinout v operačně strategickém měřítku a způsobit Spojencům rozhodnou porážku. Nevytvořili totiž dostatečnou převahu sil. Dohodové velení přemístěním operačních záloh vzájemný poměr sil vyrovnalo. Na obzoru se rýsovaly další zatěžkávací zkoušky.
