Z posledních sil vyběhla na ulici. Obstarožní vdově trčel z těla nůž
Následující události se odehrály v březnu 1897 na Žižkově. Začaly však o několik měsíců dříve, když „obstarožná vdova“ Bendová potkala krejčovského dělníka Antonína Součka. Muže, pravda, o poznání mladšího, jenž se jí zalíbil natolik, že ho pozvala do svého bytu v Harantově, dnes Roháčově ulici č. p. 585.
„Majdaléna Bendová, rozená Růžičková, je ženština již daleko přes čtyřicet let stará. Živila se posluhováním po domech a vydělala dosti peněz, ale vedlo se jí přece bídně, poněvadž jsouc povahy záletné hleděla si stále milostných pletek a celý výtěžek mzdy věnovala galánům, kteří se dávali od ní živiti,“ referuje Národní politika.
Naopak „Souček je člověk naprosto zvrhlé povahy. Vyučil se krejčím, ale u řemesla dlouho nevydržel. Jsa špatným dělníkem, rozmařilým a nepořádným, nemohl nikde práce dostati. Oddav se pití kořalky spustl, stal se tulákem a jen občas živil se prací nádenickou.“
Od chvíle, kdy se nastěhoval k Bendové, věnoval se Souček „naprosté zahálce a lenošení. Surový člověk ten dal se starou svou milenkou prostě živiti. Když pak jí vše prohýřil a ona mu nemohla peněz na útratu sehnati, tu Bendovou nemilosrdně trýznil a bil,“ pokračuje Národní politika v líčení nerovného vztahu ženy zkoušené, ale také nekonečně přitahované k bezohlednému mladíkovi.
Poměry v jejich vztahu se měly ještě zhoršit. „Čím více nouze doléhala, tím surověji Souček s Bendovou nakládal. Poněvadž jej k ní nepoutalo nic jiného než ziskuchtivost a touha po živobytí zahálečném, zprotivila se mu nakonec obstarožná milá docela a on vida, že jej již nemůže finančně podporovati, hleděl se jí zbaviti.“
Všechny díly seriálu České mordy si přečtěte zde >>>
Vše dostoupilo vrcholu, když se jednoho březnového večera vrátila Bendová z města domů bez vydělaného krejcaru. Milenec ji uvítal nadávkami. Pak ji začal tlouct. Zoufalé ženě „se konečně podařilo surovce od sebe odstrčiti a přiskočiti ke dveřím, ale dříve než mohla z bytu prchnouti, uchvátil Souček na stole nůž a vrazil jej ohromnou silou Bendové do prsou“, popisuje pražský list.
Jenže ani to nebyl konec hrůzných událostí. „Z hluboké rány vytryskl zděšené ženě proud krve a tu Souček zachvácen vražednou zuřivostí jako dravá šelma počal zběsile těžce raněnou milenku nožem bodati do prsou, až zbrocena krví klesla k zemi. V prsou Bendové zely čtyři těžké rány, když Souček bodl ji opětně pod pravé rameno tak prudce, že nůž zůstal v ráně trčeti.“
Tu se vdova Bendová s nadlidským úsilím a z posledních sil vytrhla vraždícímu Součkovi z rukou a vyrazila ze dveří ven. „Teprve když vyběhla doprostřed ulice Harantovy, vypadl jí nůž z hluboké rány a ona klesla krví zbrocena na dlažbu.“
Na místě se okamžitě seběhl zástup lidu. Souček byl za několik chvil zadržen policejní hlídkou a odveden na žižkovskou strážnici. Nebohá vdova byla pak převezena do všeobecné nemocnice „a v době, kdy se zpráva tato dostane do rukou čtenářstva, bude nešťastnice nepochybně již chladnou mrtvolou“, uzavírá svůj referát Národní politika.
