Tři roky za vraždu manželky. Zuřivost při krmení dobytka se stala polehčující okolností
„Byl to podivný a smutný román života, jehož kapitoly rozpřádaly se v obci Hleďsebích na usedlosti rolníka Václava Švejdy,“ počala svou zprávu v březnu 1915 Národní politika. Vše začalo v létě roku 1912, když se pětadvacetiletý rolník Václav Švejda oženil s Annou Vehovou, dcerou domkáře ze Zábořských Vinic.
Už před svatbou se objevila jedna, nikoli snad nepřekonatelná překážka. Švejda byl katolík, zatímco Anna Vehová pocházela ze zapálené evangelické rodiny. Rolník proto alespoň formálně (jak se záhy ukázalo) přestoupil k evangelické víře a svatba se konala před evangelickým farářem.
Rodiče Václava Švejdy přenechali synovi hospodářství, když si ve stavení vymínili, jak bylo tehdy zvykem, malý výminek. Jenže společné přístřeší manželskému páru nijak neprospívalo. Objevily se první sváry a následovaly hádky mnohem vášnivější, při nichž byl – jak konstatuje list – „Švejda na ženu i dost hrubý, takže manželka nejednou utekla k rodičům“.
Vinu za rozkol v domácnosti přičetl list „v první řadě rodičům Švejdovým, zvláště matce jeho Marii, která nevěstě nejen nebyla nakloněna, ale ustavičně syna proti ní štvala. Jinou příčinou rozmíšek byly různosti v náboženství. Švejda, ač stal se evangelíkem, zůstával i nadále přívržencem víry katolické, kdežto jeho manželka, horlivá evangelička, nechtěla obrazy vírou katolickou uznávané v domácnosti své trpěti“, pokračují noviny.
Krmili dobytek a pak ji zabil
„Dne 28. ledna letošního roku manželé krmili po ránu dobytek a tu pojednou prohlásila Švejdová, že odpoledne sebere své děti, navždy z domu odejde a muž že bude musit na ně platit. Švejda odpověděl krátce, že nebude platit ani haléře, protože by byl musil dát příčinu k rozvodu, což neučinil.“
Další události, alespoň jak je později popsal sám Švejda u soudu, nabraly rychlý spád. „Já ti tedy dám samu příčinu k rozvodu! vzkřikla žena a přiskočila k němu, vjela mu rukama do obličeje, kdež jej poškrábala. Hned na to pobouřený rolník popadl ženu za krk a praštil jí o zem. Ona se rychle vzchopila a s pozdviženýma rukama znovu hnala se proti němu; ale když se přiblížila, popadl ji Švejda za krk oběma rukama, mrštil jí opět o zem, klekl k ní a sevřev jí pěstmi krk, rdousil ji tak dlouho, až zmodrala a nejevila známky života.“
Švejda později tribunálu tvrdil, že se všechno seběhlo tak rychle, že snad ani nevnímal, co ve skutečnosti dělá. Přesto další počínání vrahovo vykazuje známky jisté promyšlenosti a snad i racionální úvahy.
Mírný trest zostřený čtvrtletními posty
„Nyní se mladý muž strašně ulekl, uvědomiv si již, vida ženu před sebou bezvládně ležeti, že ji uškrtil. Nevěda takměř, co činí, nutkán jen náhlým pudem podezření zločinu ze sebe svaliti, uchopil tělo manželčino, odvlekl je asi patnáct kroků daleko ke studni a svrhl je tam hlavou napřed, načež hodil do studně též konev. Mělo to vzbuzovati patrně dojem, že Švejdová, stojíc s konví u studny a vytahujíc okov, do hlubiny se zřítila.“
Šestičlenný soudní senát zasedl v polovině března. Svědci líčili rolníka jako „řádného, pracovitého, jen značně prchlivého muže“ a „soud maje na zřeteli četné polehčující momenty, jako zachovalost, prudké hnutí mysli a kajícné doznání, vyměřil Švejdovi poměrně mírný trest tří roků těžkého žaláře zostřeného čtvrtletními posty a každého 28. ledna (tedy v den vraždy – pozn. red.) temnou komůrkou a tvrdým lůžkem“, končí svou zprávu o překvapivě mírném trestu pro zuřivého vraha Národní politika.
