Před 85 lety bylo v Německu založeno obávané gestapo
Geheime Staatspolizei (tajná státní policie) neboli zkráceně gestapo patřilo mezi nejobávanější represivní složky nacistické Třetí říše. Před jejími všehoschopnými dráby se třásli nejen obyvatelé hitlerovského Německa, ale i porobené národy okupované Evropy. Po druhé světové válce bylo gestapo v Norimberském procesu prohlášeno za zločineckou organizaci. Od jejího vzniku dnes uplynulo 85 let.
Gestapo založil 26. dubna 1933 nacistický pohlavár (šéf Luftwaffe) a tehdejší pruský ministr vnitra Hermann Göring , když přeměnil strukturu a podobu pruské tajné policie. Prvním šéfem této represivní složky, které v době svého největší rozmachu měla 45 až tisíc zaměstnanců, se stal Göringův chráněnec Rudolf Diels. Ten se zapsal do historie především jako vyšetřovatel nizozemského komunisty Marinuse van der Lubbeho, který byl 10. ledna 1934 popraven pro účast na požáru Říšského sněmu.
O vliv a dohled nad policií se v prvních letech Třetí říše vedl tuhý mocenský boj. Ministr vnitra (a od roku 1943 říšský protektor v Čechách a na Moravě) Wilhelm Frick chtěl sjednotit veškeré policejní síly v německých zemích pod svoji kontrolu. S tím však narazil u Göringa, který si vymohl vyjmutí Pruska z tohoto dohledu a zároveň žádal, aby gestapo rozšířilo svoji činnost po celém Německu. Tím by však došlo k oslabení tradice, kdy si jednotlivé policejní záležitosti řešily jednotlivé německé země samostatně.
Göringův plán však narazil u jiného stranického prominenta, kterým byl říšský vůdce SS Heinrich Himmler. Ten byl sám šéfem policie v Bavorsku a o své kompetence se nechtěl dělit, natož je někomu předávat. Himmler se za vydatné pomoci Reinharda Heydricha postavil za Fricka a s jeho podporou v následujících letech postupně přebíral policii ve všech německých zemích, včetně samotného Pruska. Proces centralizace byl dovršen v červnu 1936, kdy byl Himmler jmenován šéfem veškeré německé policie.
Přestože byl Himmler z titulu své funkce hlavou všech represivních složek Německa, přímé vedení gestapa pak delegoval na své podřízené. Nejprve jím byl Reinhard Heydrich a po vzniku Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) v září 1939 se hlavou této organizace v rámci RSHA stal Heinrich Müller, který v této funkci vydržel až do konce války, kdy beze stopy zmizel.
Vedle pronásledování a terorizování obyvatel Říše a okupovaných evropských zemí se gestapo neblaze podepsalo pod nejednu operaci, provokaci či represivní akci. Mezi nejznámější patřila tzv. glivická provokace na přelomu srpna a září 1939, která Hitlerovi posloužila jako záminka pro vpád do Polska. Gestapo se rovněž podílelo na potlačování a likvidaci opozice, špionážních sítí či odpůrců režimu (případy Rudá kapela, Bílá růže, nevěstinec Kitty v Berlíně, procesy po nezdařeném atentátu na Hitlera v červenci 1944, atd.) V protektorátu Čechy a Moravy gestapo potlačovalo jakékoliv známky odporu, podílelo se na odvetách za sabotáže či v době tzv. heydrichiády.
Vzhledem k tomu, že byla činnost gestapa Hitlerovým nařízením vyjmuta ze soudního dohledu či možného přezkoumávání, měli jeho zaměstnanci právo kohokoli zatknout a uvěznit, třeba i v koncentračním táboře, a to bez soudního procesu. Zaměstnanci gestapa se nikdy neprokazovali legitimací s fotografií, nýbrž jen odznakem. Přestože většina z nich nebyla členy nacistické strany ani SS, byli velice loajální, přesní a důslední. Pozornost věnovali takřka jakémukoliv udání, které k nim doputovalo na stůl.
Během Norimberského procesu po 2. světové válce byla gestapu prokázána účast na mnoha zločinech a tato isntituce jako taková byla prohlášena za zločineckou organizaci. Její nejvyšší dopadený a k soudu pohnaný představitel, šéf RSHA Ernst Kaltenrunner, pak skončil společně s dalšími hlavními válečnými zločinci na šibenici.
