Aztéčtí jaguáři: Bojovníci s tvrdým výcvikem, kterých se obávali i španělští dobyvatelé
Když Hernando Cortés dobýval mezi roky 1519 a 1521 aztéckou říši, příliš práce s tím neměl. Ve velké míře mu pomohlo spojenectví s vazaly Aztéků a pak také nemoce, proti kterým neměli tamní obyvatelé vypěstovanou imunitu. Jestli se však něčeho obával, pak to byli jaguáří válečníci.
V aztécké společnosti to bylo zajímavě zařízené. Nefungovala tam přiliš nějaká dobrovolná armáda, ale všichni chlapci byli od malička cvičeni a trénování k boji. Mezi desátým a dvacátým rokem života potom museli kluci chodit do jedné ze dvou škol. Podle sociálního postavení šli buď do Telpochcalli, což byla škola, která z nich udělala v podstatě vojáky. Nebo, ti bohatší mohli jít do školy Calmecac, kde se z nich stali vojenštví velitelé, představitelé vlády nebo dokonce kněží.
Tvrdá výuka Aztéků
Škola byla velice tvrdá, výuka byla z velké části založena na zvyšování odolnosti mladých chlapců pomocí fyzické námahy a cíleném působení fyzické bolesti. Studenti byli využíváni i jako levná pracovní síla k výkopům, budování městského opevnění, v zemědělství, ale i jako logistická podpora pro už hotové válečníky při válečných konfliktech, kterým nosili štíty, zbraně, potraviny a podobně.
Jak se stát jaguárem
Ti nejlepší bojovníci se potom mohli stát Jaguárem, avšak poněkud zvláštním způsobem. Ten vycházel z toho, že zabít nepřítele je poměrně snadné, mnohem těžší je, přivést ho jako zajatce, aby mohl být poté rituálně obětován. Pokud se takovýhle kousek válečníkovi podařil čtyřikrát, stal se z něj jaguáří válečník. Což byl vysoce ceněný společenský status, který se nedal nijak jinak koupit.
