Stařec zabil opilého nájemníka. Soud ho osvobodil
Následující příběh se odehrál v Plané u Milevska. Vše začalo, když sedmdesátiletý stařec Josef Kostka pronajal jednu z místností svého domku jedenapadesátiletému čeledínovi Hynku Laňkovi. Ten byl „dle líčení svědků i soudních lékařů obr jako hora, svalů ocelových, jenž když se napil – a to bylo tuze často – nahnal strach a hrůzu každému, na koho se podíval“.
Zpočátku bylo vše v nejlepším pořádku. „Laňka jako nájemník choval se zdvořile a mírně, ale za čas počal býti vůči domácímu zpupným a neústupným. To starého pana Kostku zamrzelo, nějaký čas klidně snášel špatné rozmary svého nájemníka, ale jednoho dne došla mu trpělivost a dal zkrátka Laňkovi výpověď.“
Čeledín zuřil.
„Za neobyčejného hromobití se Laňka o Vánocích 1895 vystěhoval, za to však na potkání ve vsi každému povídal, že toho starého dědka (to jest pana Kostku) zabije, uškrtí a vypálí.“ Na Laňkovo místo se nastěhoval horník antimonových dolů v Milešově Vincenc Kostřánek, a když se 4. února 1896 vracel o desáté večer domů, narazil u domovních vrat na zuřivého Laňku.
Po zabití se pokusil o sebevraždu
Kostřánek vklouzl rychle do domu a upozornil domácího pána na hrozící nebezpečí. Ten popadl pušku a vyběhl na zápraží, aby se rozhlédl po dvorku. „Tu, kde se vzal, tu se vzal, Laňka, s rukama pozdviženýma hnal se proti starci. Pan Kostka zpět nemohl; bylo kluzko a mohl snadno spadnouti. Mechanicky strhl z ramene pušku, neví ani, jak kohoutky natáhl, nijak nemířil a spustil. Rána zatřeskla, ozval se výkřik a vzápětí Laňka smrtelně zraněn klesl k zemi.“
Těžce zraněný Laňka byl na trakaři převezen domů. Tam zanedlouho zemřel. A Národní politika s pohnutím líčí, jak se pan Kostka v zoufalství nad svým činem pokusil o sebevraždu. Ostatní nájemníci mu v tom zabránili.
Je pijan kořalky, dosvědčila i vlastní žena
Nadešel den soudu. Redaktor listu nezapřel své sympatie. „Starý kmet jest si vědom své důstojnosti. Poctivost zírá mu z očí, a ač pro těžký zločin zabití je žalován, mluví klidně, sebevědomě, jako když ovládá jej čisté svědomí,“ popisuje vystupování Kostkovo. „Nebylo ani třeba dokazovat, že je mužem řádným a mírným. Zato Laňka byl všemi svědky, ano, i vlastní ženou, vylíčen jako pijan kořalky a tento jed měl v jeho případě i jiné zlé vlastnosti, zejména neurvalost.“
Po skvělé řeči obhájce dra. Cikharta položil soudce dvanáctičlenné porotě jednoduchou otázku: Je stařec Kostka vinen zločinem zabití? Porota vzápětí odpověděla všemi dvanácti hlasy: Ne, nikoliv! A „pan Kostka se v průvodu syna mohl vrátit do svého zátiší“.
