Proč pořád jen Werich? Na Kampě žil skvělý navigátor RAF!
Navigátor 311. bombardovací peruti RAF Jan Wiener je mimořádným příkladem člověka, jenž bere osud do svých rukou. A to navzdory jakémukoliv režimu a jakékoliv moci. Narodil se v roce 1920 v Hamburku v česko-německožidovské rodině. Nyní mu v Praze na Malé Straně odhalili pamětní desku (Na Kampě 6).
Pražská Malá Strana bývá obvykle vnímána jako místo, kde se zastavil čas. Nejspíš někde v dobách Jana Nerudy a jeho malostranských povídek. Jako by sem moderní dějiny nedoléhaly, jako by se tu snad vůbec neodehrávaly a celá čtvrť zůstávala jakýmsi skanzenem.
I pamětní desky umístěné na malostranských domech obvykle upomínají na umělce či buditele osmnáctého století, velké bardy století devatenáctého, možná ještě prvních desetiletí století dvacátého. O nacismu a komunismu nepadne na malostranských zdech, snad s výjimkou té Lennonovy, ani slovo. Je to velký omyl.
Dlouhá cesta do Británie
Příkladem je Jan Wiener. Příslušník RAF, historik a spisovatel. Celý jeho život je životem člověka, jenž si za žádnou cenu – a bez ohledu na jakýkoliv režim — nenechá vzít právo na vlastní rozhodnutí, na vlastní volbu osudu a cesty. Platilo to, když během mobilizace v roce 1938 dobrovolně narukoval, i když mu nebylo předepsaných osmnáct let. Když po okupaci utíká do Jugoslávie. A dál — když přeplave Sávu, vytyčující hranici mezi Jugoslávii a Itálií, protože chce přes Marseille do severní Afriky a odtud k československým jednotkám do Británie.
Když cestuje Itálií na vlakovém podvozku, v Janově je objeven a zatčen. Když se pokusí o útěk ze zajateckého tábora v Kalábrii, je dopaden, ale svůj boj nevzdá, nerezignuje a na začátku srpna 1943 uprchne znovu, tentokrát úspěšně. Když překročí na jihu Itálie frontu a konečně dosáhne vysněné Británie, absolvuje leteckou školu a je zařazen k 311. bombardovací peruti jako radionavigátor a střelec.
Potom válka, v níž ztratí oba rodiče, končí. Jan Wiener začne studovat historii na filozofické fakultě. Po Únoru je ze školy vyhozen, poté obviněn ze špionáže a od roku 1950 stráví několik let v pracovním táboře na Kladně. Dál však bere život do svých rukou. A tak už s manželkou Zuzanou — v pořadí již třetí — odejdou v roce 1965 do Spojených států. Konečně život bere do svých rukou i tehdy, když se po roce 1989, na rozdíl od mnoha jiných, vrátí domů, aby vyučoval historii, psal knihy, působil jako poradce Václava Havla.
Pamětní deska na Kampě
Jan Wiener zemřel v roce 2010. Nyní se dočkal pamětní desky na domě U zlatých nůžek (Na Kampě 6), v němž před svou emigrací na přelomu padesátých a šedesátých let bydlel, kde poznal svou manželku Zuzanu, dceru domácích, kteří mu po propuštění z kriminálu pronajali jeden z pokojů svého bytu. Patří k malostranské historii. Té moderní, na niž se na Malé Straně pro kýčovité vzývání nerudovské malebnosti často zapomíná.
