Švýcarská garda: Jak a kdy se z elitních švýcarských válečníků stala ochranka papeže
Papež, nejvyšší představitel církve, potřebuje ochranku. To je snad jasné. A pokud má někdo chránit papeže, měli by to být jen ti nejlepší. Papežovo sídlo je ve Vatikánu, ale my začneme někde jinde - ve Švýcarsku.
Ve středověku bylo Švýcarsko malá a poměrně přelidněná krajina, kde byla nouze zavadit o nějakou práci nebo obživu. A tak se mladí muži nechávali přes léto verbovat do válek v okolních zemích. Obyvatelé ostatních zemí si velice rychle všimli toho, že Švýcaři jsou skvělí válečníci a začali je organizovat do oddílů, kterým říkali Švýcarská garda.
Největší jméno si Švýcarská garda udělala ve Francii. Karel VII. s nimi uzavřel roku 1453 smlouvu, kterou později roku 1474 obnovil Ludvík XI. Ten najal švýcarské vojáky především jako instruktory pro svoji armádu, ale tvořili i významnou oporu jeho vojsk.
Velká francouzská revoluce
Snad nejvíce se Švýcarská garda vyznamenala za Velké francouzské revoluce. Při srdnaté obraně Tuilerijského paláce bylo z 900 gardistů pobito asi 600 a dalších 160 zemřelo poté ve vězení nebo přišli o hlavu pod gilotinou.
Švýcarská garda se následkem ztrát zmenšila na asi 300 mužů, kteří byli ještě před obranou paláce vysláni do Normandie. Napoleon pak v roce 1832 převelel celou Švýcarskou gardu pod cizineckou legii.
