Zrůdný Stalinův sociální pokus: 5000 vězňů nechali na ostrově napospas nemocím a kanibalismu
Stalinský teror. Pojem, který dnes zůstává už pouhým slovním spojením, měl ve 30. letech minulého století na svědomí více obětí než Hitlerovo židovské šoa. Čistky měly mnoho podob, nejčastější bylo uvěznění v gulagu či zastřelení. V létě roku 1933 se rozběhl zrůdný pokus, který byl zpočátku považován pouze za mytický a neskutečný. Archivy ale ukázaly, že legendy nelhaly. Opravdu existoval ostrov, kde se vězňové pojídali za živa. V místě jménem Nazino zemřelo téměř 5 tisíc vězňů.
Ostrov Nazino se nachází na řece Ob v Tomské oblasti. V květnu roku 1933 tam bylo odvezeno téměř 5 tisíc vězňů (některé zdroje uvádějí až 6 tisíc). Na malém ostrově nechali vězňům jen několik pytlů mouky. Jednalo se především o vězně potrestané za drobnou kriminalitu (pokud se muž či žena neidentifikovali platným dokladem na vyzvání policie, hrozil za to gulag – takových „provinilců“ tam bylo mnoho), další skupina pak tvořila politické vězně.
Podmínky na ostrově byly více než děsivé – vězňům se nedostávalo žádného jídla, přístřeší ani vhodného ošacení (pohybujeme se přitom v oblasti západní Sibiře). V táboře se rozmohl kanibalismus, nemoci a hlad.
Vzpomínka z ostrova je jen pro silné povahy: „Na ostrově byl strážce jménem Kosťa Venikov, mladík. Seznámil se tam s dívkou, kterou tam poslali. Jednou si Kosťa na chvíli odskočil a dívka zůstala chvíli o samotě. Vězňové ji přivázali ke stromu a odřezali jí prsa, svaly… Všechno, co šlo sníst. Když se Kosťa vrátil, ještě žila. Snažil se ji zachránit, ale ztratila příliš mnoho krve.“
Až v roce 1989 se zjistilo, že vězni odvezení do odlehlé oblasti, byli součástí jakéhosi zrůdného pokusu, který měl testovat jejich schopnost přežití v podmínkách, které znamenaly jistou smrt. Místo si získalo přezdívku ostrov kanibalů, přesto nikdo dlouho nevěřil, že se tento zrůdný pokus skutečně odehrál.
Český historik Dušan Třeštík v Zápisníku časopisu Dějiny a současnost uvedl, že legendy o ostrově kanibalů pronikly dokonce do ruského samizdatu. Třeštík také píše, že až v roce 2002 byla objevena zpráva určená samotnému Stalinovi, která „potvrzovala vše, co se o ostrově kanibalů vyprávělo“.
Systém nápravně-pracovních táborů, známých tehdy i nyní pod zkratkou gulag, začal vznikat z rozhodnutí Rady lidových komisařů v roce 1929. Bylo to přesně před 89 lety, 11. července. Eufemistickým zdůvodněním pro zřízení táborů se stalo heslo kolonizace – šlo prý o to, osídlit odlehlé části široké sovětské krajiny.
Historik Andrej Zubov nazývá období stalinského teroru jakousi řízenou despocií, kde lidský život přestal mít sebemenší hodnotu – šlo pouze o to, co nejtužším způsobem zocelit režim a zlikvidovat jeho odpůrce, ale také potenciální odpůrce, jakými byli především rolníci a inteligence. Symbolem stalinského útlaku se sice staly Kolyma (která se dostala i do literatury prostřednictvím působivých povídek Varlama Šalamova), nesmyslná stavba Bělomořsko-baltského kanálu či Vorkuta a Norilsk.
