Nejdřív Sověti vyslali Kim Ir-sena, pak znemožnili volby. Připomeňte si výročí vzniku KLDR
Od 22. do 26. listopadu 1943 probíhala káhirská konference, na níž americký prezident Franklin Delano Roosevelt, britský premiér Winston Churchill a čínský nacionalistický vůdce Čankajšek jednali o budoucnosti vztahů na Dálném východě po porážce Japonska. Sovětský svaz, jenž se tehdy ještě na tažení proti zemi vycházejícího slunce nepodílel, na konferenci chyběl; jeho představitelé podepsali káhirskou dohodu až později.
Mezi závazky přijaté na káhirské konferenci patřilo také rozhodnutí o tom, že Korea, anektovaná Japonci již od roku 1910, dostane příležitost stát se opět nezávislým státem.
Sovětský svaz vstupuje na scénu
Na jaltské konferenci se Sovětský svaz zavázal vstoupit tři měsíce po kapitulaci třetí říše do války proti Japonsku a tento závazek dodržel na den přesně. Pětadvacátá armáda 1. dálnovýchodního frontu překročila pod velením I. M. Čisťakova za podpory Tichooceánského loďstva 9. srpna 1945 hranice Koreje a bleskově obsadila všechny silně opevněné body severní části Korejského poloostrova.
Desátého srpna padl přístav Unggi a Nadžin, 14. Čchongdžin, 21. proběhl výsadek z moře ve Wonsanu a 24. sovětská vojska vstoupila do Pchjongjangu. Za osvobození Severní Koreje zaplatila ve srovnání například s osvobozením Polska nebo Československa relativně velmi nízkou cenu, svědčící o poměrně slabém odporu Japonců. Přišla o 1963 vojáků, z nichž 691 činily trvalé (včetně 528 padlých, zemřelých na zranění a nemoci) a 1272 zdravotnické ztráty (z toho 1154 raněných, postižených kontuzí atd.).
Po 15. srpnu, kdy země vycházejícího slunce kapitulovala, Sověti dokázali vytvořit vojenskou vládu se sídlem v Pchjongjangu, zatímco Spojené státy okupovaly jih Korejského poloostrova a ve snaze usnadnit kapitulaci císařských vojsk v zemi jitřní svěžesti se se Sověty dohodly na oddělení obou okupačních vojsk 38. rovnoběžkou. Šlo pouze o dočasné řešení; po určité době mělo dojít k vytvoření jednotné a nezávislé Koreje.
Jenže ani po dvou letech dohadování se obě supervelmoci nedokázaly na ničem konkrétním domluvit. V roce 1947 tak rozhovory definitivně skončily nezdarem.
Figurka na šachovnici
V září téhož roku vznesla americká vláda oficiální dotaz ohledně budoucnosti rozděleného Korejského poloostrova na zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů. Země jitřní svěžesti se stávala pouhou figurkou na šachovnici obou supervelmocí ve hře o moc, již rozehrávali někdejší váleční spojenci po celém světě. Místo cesty ke sjednocení poloostrova se propast mezi oběma jeho částmi prohlubovala a špinavá hra záhy vyústila v jeden z nejkrvavějších a nejničivějších konfliktů minulého století, který navíc skončil bez vítěze.
Osmatřicátá rovnoběžka už nepředstavovala obyčejnou demarkační čáru roztínající Korejský poloostrov od západu k východu, ale přetvářela se v silně ozbrojenou obrannou linii.
Volby jenom na jihu
Většina členů OSN tehdy prosazovala realizaci celokorejských voleb, jejichž prostřednictvím se mělo dosáhnout sjednocení země. Sovětští představitelé však využili svého práva veta, návrh uspořádat volby odmítli a prohlásili, že budoucnost Koreje je záležitostí signatářů káhirské konference.
OSN přesto vytvořila komisi mající dohlížet na volby do korejského Národního shromáždění, jenže sovětská strana jí neumožnila vstoupit na jí kontrolovaný sever. Volby pod přímým dohledem OSN tedy proběhly pouze na jihu, kde byla 15. srpna 1948 vyhlášena proamerická Korejská republika s prezidentem I Sung-manem v čele, která měla v roce 1949 20,1 miliónu obyvatel (v roce 1955, dva roky po skončení korejské války, 21,5 miliónu).
Sověti kuli železo, dokud bylo žhavé
Sovětská vojenská správa Severní Koreje trvala do 26. prosince 1948 a její představitelé rozhodně nemarnili čas. Podnikli vše pro to, aby se k moci dostal SSSR oddaný režim. Volba padla na Kim Ir-sena, někdejšího velitele protijaponské gerily v Mandžusku, jenž se pak ocitl v Sovětském svazu a do rodné Koreje se vrátil v hodnosti kapitána Rudé armády. Sovětská strana ho začala obestírat aureolou lidového hrdiny, již severokorejská propaganda později dovedla do nevídaných rozměrů.
Už počátkem roku 1946 vznikly Sbory na obranu míru, čítající 20 000 osob a vyzbrojené ukořistěnými japonskými zbraněmi. Měly, jak se oficiálně tvrdilo, chránit železnice a hranice, ovšem ve skutečnosti tvořily zárodek budoucí Korejské lidové armády, založené 8. února 1948, zpočátku o síle 60 000 vojáků. K 27. červenci 1953, v den podepsání příměří v Pchanmundžomu, jež ukončilo korejskou válku, měla přes obrovské ztráty, které v ní utrpěla, pořád ještě 383 384 vojáků, 1060 polních děl, 3527 minometů, 726 protitankových a 736 protiletadlových kanónů, 382 tanků a samohybných děl a 412 letounů.
Zrodil se druhý samostatný korejský stát
Devátého září 1948, pětadvacet dní po vyhlášení Korejské republiky, vznikla Korejská lidově demokratická republika (KLDR) s hlavním městem Pchjongjangem. V roce 1949 čítala 9,6 miliónu obyvatel. O tom, jakou zkázu způsobila sedmatřicetiměsíční korejská válka, svědčí fakt, že v roce 1956 jich měla jen 9,3 miliónu!
V letech 1948 až 1958 zastával funkci předsedy prezídia Nejvyššího lidového shromáždění Kim Tu-bong, v letech 1958 až 1972 pak Čchö Jong-gon, kdežto maršála Kim Ir-sena, generálního tajemníka ústředního výboru Korejské strany práce, jednomyslně zvolili prezidentem až v prosinci 1972; předtím zastával úřad předsedy rady ministrů. (Ústava z roku 1948 nedefinovala jmenovitě hlavu státu, ale byl jí prakticky předseda rady ministrů. Některé funkce v jiných zemích běžné pro hlavu státu však v KLDR byly vyhrazeny prezídiu Nejvyššího lidového shromáždění, respektive jeho předsedovi.)
Stejně jako oba německé státy vstoupily na mezinárodní scénu dvě na smrt znepřátelené korejské republiky. Jestliže se letos jejich vrcholní představitelé dokázali sejít a jednat v míru, signalizuje to alespoň jiskřičku naděje na zlepšení vzájemných vztahů, což by výrazně přispělo ke snížení mezinárodního napětí.
A na závěr ještě jedna dobrá zpráva. KLDR oznámila, že při příležitosti 70. výročí svého vzniku vyhlásí s platností od 1. srpna všeobecnou amnestii. Podle odhadů se v severokorejských věznicích a pracovních táborech nalézá až 200 000 vězňů. KLDR v minulosti vyhlašovala amnestie při příležitosti 100. výročí narození svého zakladatele Kim Ir-sena, osvobození od japonské nadvlády apod.
