Gamál Abd an-Násir: Milovaný i zavrhovaný diktátor, který stál u pádu egyptské monarchie
Získal československý Řád Bílého lva, podílel se na vzniku Hnutí nezúčastněných států, přeorientoval egyptskou politiku z britské západní osy na sovětskou východní. To vše stihl během dvaapadesáti let života Gamál Abd an-Násir, který stál přesně před 66 lety u pádu egyptského království, zřízení, které na počátku 19. století nahradilo dlouhodobou osmanskou nadvládu.
Dnešní optikou se zdá, že pád krále Farúka I., monarchy, který v Egyptě vládl od roku 1936, způsobil mimo jiné vznik Státu Izrael v květnu roku 1948 a neúspěchy egyptské armády. Armádní důstojníci, kteří první arabsko-izraelskou válku prohráli, svalovali vinu za tento neúspěch na svého krále, jehož obviňovali, že je opustil. Již tedy přišel na scénu inteligentní, schopný a na vojenské akademii výborně prospívající důstojník Gamál Abd an-Násir, který založil v roce 1949 hnutí Svobodní důstojníci.
Přesně před 66 lety, 23. července 1952, se právě díky Svobodným důstojníkům a dvěma jejich čelným představitelům, kteří prosazovali přeorientování doposud probritské egyptské zahraniční politiky a především pád podle jejich názoru slabé a neschopné monarchie, podařilo revolucí odstranit krále.
Předáci převratu z roku 1952, umírněný generál Muhammad Nagíb se stal prezidentem a Násir o rok později po vyhlášení republiky přijal post viceprezidenta a ministra vnitra. Již dva roky po převratu byl na něj spáchán neúspěšný atentát, v jehož pozadí stála do té doby tolerovaná islamistická organizace Muslimské bratrstvo. Tu Násir zakázal a později tvrdě potlačoval. V postupujících sporech vojenské vlády o orientaci země radikální Násir Nagíba vytlačil a po dvouletém předsednictví vlády (1954–56) se stal v červenci 1956 ve svých osmatřiceti letech prezidentem.
Zřejmě nejslavnějším krokem Násira, který ovlivnil světové dění a utužil bipolární rozdělení světa, se stalo znárodnění Suezského průplavu. Záhy poté propuklo období známé jako Suezská krize, které kromě známých konsekvencí mělo důsledek i jeden méně známý: svět odhlédl od dění v tehdy již socialistickém Maďarsku, kde se lidé vzbouřili proti komunistickému režimu. Maďarská revoluce však zůstala vlivem Suezské krize v mezinárodních očích na druhořadé pozici.
Násirův Egypt byl sice zemí tuhé cenzury, reforem, ale i ekonomické stability. Za jeho vlády byla vystavena Asuánská přehrada, při jejíž výstavbě odmítl pomoc Britů, a naopak uvítal Sověty. Násirovu kariéru začal i ukončil Izrael, a tak v roce 1967 po další drtivé porážce od Izraele rezignoval.
