KLDR předala Američanům ostatky vojáků z korejské války. Teď vás budou ždímat, varuje znalec Severní Koreje
Kim Čong-un dodržel slovo, jež dal americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi na historickém, červnovém summitu obou státníků v Singapuru. Transportní letoun C-17 převezl ostatky ze severokorejského přístavu Wonsan na leteckou základnu Osan jižně od Soulu, odkud poputují k prověření na Havaj. Stalo se tak v pátek 27. července, symbolicky v den 65. výročí ukončení korejské války. Trump za to na Twitteru vůdci KLDR poděkoval.
Bezpochyby je to další gesto svědčící alespoň o mírném oteplování vztahů mezi oběma donedávna na smrt znepřátelenými jadernými mocnostmi. Dohoda o příměří uzavřená 27. července 1953 v Pchanmundžomu stanovila mimo jiné, že týmy pro evidenci a udržování hrobů mají právo vstoupit na území Korejské lidově demokratické republiky, aby mohly vyzvednout ostatky vojáků Spojených národů nacházející se na bojišti i založených hřbitovech.
Většina následujících údajů je převzata z knihy Philipa D. Chinneryho Korejské krutosti, vydané u nás před patnácti lety, a z třetího vydání opusu magnum Micheala Clodfeltera Válčení a ozbrojené konflikty z roku 2008.
Sporadické vracení ostatků
V červnu 2000 zveřejnil Pentagon revidovaná čísla amerických obětí korejské války, podle nichž z 33 686 bojových úmrtí (v roce 2004 je opět revidoval a nepatrně je snížil na 33 667: 27 709 příslušníků armády, 493 námořnictva, 4267 námořní pěchoty a 1198 letectva) připadlo 8176 na nezvěstné pokládané za mrtvé. Z celkového počtu nezvěstných 2045 zemřelo v zajetí a 1794 padlo, avšak jejich těla nebyla nikdy identifikována.
Korejci během akce „Sláva“ v roce 1954 vrátili několik tisícovek ostatků. Pátrání však probíhalo nahodile a většina jich zůstala neidentifikována. Na Pacifickém národním pamětním hřbitově na Havaji, známém jako „Punchbowl“, se k roku 2000 nacházelo 854 neznámých ostatků.
V období let 1954 až 1990 se Severokorejci nenechali přesvědčit, aby ostatky vojáků OSN vrátili. Poté v letech 1990 a 1991 jednostranně vyzvedli šestnáct ostatků a vrátili je senátorovi Robertu Smithovi a poslanci G. F. „Sonnymu“ Montgomerymu. V roce 1992 prostřednictvím velení OSN vrátili dalších třicet ostatků.
Vracení se zrychluje
Po podpisu dohody mezi velením OSN a Korejskou lidovou armádou o repatriaci ostatků jich KLDR v červenci 1993 vrátila dalších sedmnáct, v prosinci téhož roku 131 a v září 1994 ještě čtrnáct – úhrnem tedy 162.
Všechny skončily v Ústřední identifikační laboratoři na Havaji, kde proběhla jejich analýza, aby je případně bylo možno identifikovat. Jenže následkem nekvalifikovaného postupu severokorejských vojáků při jejich vyzdvihování se podařilo identifikovat pouhý zlomek.
Dolárky nesmrdí
V roce 1994 zakladatel KLDR a její prezident Kim Ir-sen přijal zcela neočekávaně návrh exprezidenta USA Jimmyho Cartera na realizaci společné vyprošťovací akce. Jenže zdánlivý pokrok zbrzdilo „tržní“ chování Severokorejců, kteří za vrácení 162 ostatků v letech 1993 a 1994 požadovali náhradu ve výši čtyř miliónů dolarů. Americká vláda nakonec v květnu 1996 kývla na proplacení „rozumných“ nákladů ve výši dvou miliónů dolarů.
Počáteční severokorejsko-americké rozhovory se zaměřily na tři oblasti, a to vyšetření případů ohlášené přítomnosti Američanů údajně žijících v KLDR, přístup do severokorejských vojenských archívů a muzeí za účelem zjištění údajů o amerických válečných zajatcích a stanovení programu společných výkopů, majících za cíl vyzdvižení ostatků Američanů pohřbených v KLDR, ale i jinde.
Začnou vás ždímat
V květnu 1996 rozhovory skončily dohodou omezující se jenom na společné výkopy. Dva měsíce nato odcestoval do KLDR vyprošťovací tým, aby pátral po ostatcích. Celkem v letech 1990 až 2005 KLDR předala Spojeným státům 229 ostatků. Jenže kvůli severokorejskému jadernému programu se vzájemné, beztak mrazivé vztahy prudce zhoršily. Poslední předání se uskutečnilo v roce 2007, kdy z KLDR převezli šest ostatků.
KLDR má podle Američanů připraveno k předání dalších dvě stě ostatků, avšak exguvernér Nového Mexika Bill Richardson, jenž se na vyjednávání o repatriacích v minulosti podílel a KLDR zná, varoval v deníku The Washington Post: „Předají vám určité množství ostatků zdarma a hned. Pak však řeknou: ,Ty další ale budeme muset najít a dát dohromady.‘ A začnou si všechno účtovat, ždímat vás.“
Doufejme tedy, že současná jiskřička naděje na zlepšení vztahů mezi oběma státy vnese světlo i do osudu tisíců pohřešovaných vojáků z korejské války. A nejen těch amerických.
