Osm žen cara Ivana Hrozného. Jak skončily? Otrava rtutí, klášter, utopení i exil
Dobyl Astrachaň a Kazaň, jeho vojska překročila Ural a započala dobývání Sibiře. Na Moskevské Rusi upevnil samoděržaví. Kromě výjimečné vzdělanosti však proslul také svou výbušnou povahou. Řeč je o jednom z nejvýznamnějších ruských carů Ivanu Hrozném. Na trůn usedl přesně před čtyřmi sty devadesáti lety, v roce1533 a vládl až do své smrti o více než padesát let později. Dohromady měl osm žen. Jaké byly jejich osudy? A věděli jste, že údajně požádal o ruku také anglickou královnu Alžbětu I.?
Osobní život Ivana Hrozného byl do značné míry ovlivněn jeho bojem s bojary, kteří zasáhli nejen do osudu slavného panovníka, ale také do osudů jeho blízkých. Již v jeho osmi letech tak například tragicky zemřela Ivanova matka Jelena Glinská, tehdejší regentka moskevského velkoknížectví. Glinská, která byla původem napůl Srbka a napůl litevská Tatarka, skonala v důsledku otravy.
Poprvé se Ivan oženil v sedmnácti letech, rok poté, co byl jako první ruský panovník korunován carem vší Rusi. Za ženu si vzal stejně starou Anastasii Romanovnu, která mu během třinácti společně prožitých let porodila šest dětí. Dospělosti se však dožili pouze dva synové, přičemž carevič Ivan skonal v roce 1582 otcovou vlastní rukou.
Smrt po porodu
Anastásiina smrt v roce 1560 Ivana Hrozného hluboce zasáhla. Historické prameny naznačují, že si byli výjimečně blízcí. Anastasie podle všeho uměla Ivanovu prudkou povahu krotit. Dohady o carevnině otravě potvrdila až moderní věda. Na jejích vlasech se při exhumaci našla vysoká koncentrace rtuti. Obětí se stala s největší pravděpodobností náhodou. Bojaři měli cílit na Ivana.
Druhou manželkou Ivana Hrozného se stala původem pohanka Marie Temrjukovna, dcera knížete z kabardsko-balkarské oblasti. Cara údajně okouzlila svou neobyčejnou krásou, po jeho boku strávila osm let. Na dvoře oblíbená nebyla a neosvědčila se ani jako nevlastní matka Ivanových synů z prvního manželství. Zemřela v roce 1569 po porodu syna Vasilije, který ji brzo následoval.
Manželky v klášterech
Smrt druhé carevny opět provázely dohady o otravě, přičemž Ivan opět sáhl po represivních opatřeních vůči bojarům. Třetí žena Marfa Sobakinová, původem z kupecké rodiny, zemřela jen pár dnů po svatbě. Klepy o otráveném lektvaru zesílily Ivanovy sklony k paranoii.
V roce 1572 se car oženil naposledy s posvěcením církve. Rychle se však ukázalo, že je Anna Koltovská neplodná, a to jí tak dost možná vzhledem k osudům prvních tří žen zachránilo krk. Byla odeslána do kláštera.
Pátou ženu Annu Vasilčikovou Ivan zapudil brzy po sňatku. Na rozdíl od Koltovské, která prožila jako jeptiška dlouhý život, ji ovšem nic dobrého nečekalo ani v klášteře. Mnozí historici se domnívají, že zemřela násilnou smrtí v roce 1577 na příkaz samotného Ivana.
Nevěra? Utopit!
Existence šesté a sedmé Ivanovy ženy není hodnověrně doložena. Je možné, že příběhy o jejich vztahu s panovníkem vznikly až v 19. století. Jako jediné z Ivanových manželek nemají hroby a nalezeny o nich nebyly ani žádné matriční záznamy. Přesto jsou ve výčtu jeho partnerek uváděny. Jednalo se o Vasilisu Melenťjevovou a Marii Dolgorukou.
Vasilisa mohla být také pouhou Ivanovou konkubínou. Pro jejich vztah se každopádně měl stát osudný její poměr s jistým princem Devletevem. Nevěra měla stát život ji i Marii Dolgorukou, která byla údajně potomkem slavného Jurije Dolgorukého, zakladatele města Moskvy. Za trest měl Ivan svou sedmou manželku nechat utopit.
Ivan a Alžběta I.
Poslední žena Ivana Hrozného přežila. Jednalo se o Marii Nagaju. Ivan skonal tři roky po jejich svatbě v roce 1584. Marie carovi předtím stihla porodit jeho poslední dítě, syna Dimitrije, se kterým byla po smrti manžela z carského sídla vyhnána a poslána do exilu v Ugliči. Zde také Dimitrij za nevyjasněných okolností jako jeden z posledních Rurikovců zemřel. Nedlouho poté se moci chopili Romanovci.
Málo se ví, že jednou z žen, které Ivanovu nabídku k sňatku odmítly, měla být anglická královna Alžběta I. Kudy by se historie ubírala, kdyby v 16. století spojily své síly země, jež stály na počátku svého největšího teritoriálního rozmachu, se tak nikdy nedozvíme.
