Geniální podvodník ze Žižkova vymyslel novou světovou řeč. Spadeno měl na vdovy
Tento příběh ke skonu nevede. Naopak se odehrává až po smrti – tím mrtvým byl manžel pětapadesátileté roznašečky mléka ze Žižkova Františky Trampotové. Krátce před svatodušními svátky v roce 1902 ji navštívil jistý Josef Šimek. Bylo mu 21 let a pracoval jako pasířský pomocník. Teď se ovšem představil jako zástupce pojišťovny Aliance, s tím, že nese ovdovělé ženě poukázku na výplatu manželovy životní pojistky ve výši 250 korun.
Žena neskrývala nadšení. „Tak paničko, tuhle máte poukázku, na kterou náš pokladní vyplatí ty peníze,“ povídá vdově Šimek a podává jí lejstro s úřední hlavičkou dotyčné pojišťovny, jež si před tím na její pobočce opatřil. Stálo na něm: „Rőxion! Elsango duetto 250 Kyraly, insegt do jede Jadover; nalsop varp deseb ytap slavano. Regibor – Edr 96743 poj 303 rus skonaj Longin. Ihr Pumbester.“
Vdova Trampotová na to chvíli nevěřícně hleděla, zkoušela nápis rozluštit, četla ho znovu – zleva i zprava, ale vše bylo marné, a tak se nakonec zeptala: „A co to vlastně znamená?“
„Víte, to je nová světová řeč, kterou jsme přijali za úřední jazyk, abychom se vyhnuli národnostním sporům,“ vysvětlil pohotově Šimek.
Vdova pokývala hlavou. V posledních letech a měsících toho bylo vážně dost. Bojovalo se o názvy na ulicích a po odvolání Badeniho jazykových nařízení, které povýšily češtinu na úřední jazyk rovný němčině, došlo dokonce v Praze k vyhlášení výjimečného stavu. V centru města se střílelo. Univerzální světový jazyk, ani český, ani německý, to se teď zdálo roznašečce mléka jako docela moudré řešení.
„Dáte mi tři koruny zálohu!“ zakončil svou návštěvu Šimek. Trampotová dala mladíkovi tři koruny a potěšeně čekala na částku mnohonásobně vyšší, kterou jí pojišťovna do několika týdnů vyplatí. Že se slíbených peněz nedočkala, je jenom samozřejmé.
A nebyla ve své důvěřivosti sama. Policii se postupně přihlásily Marie Ouředníčková z Nuslí, Marie Struncová z Libně a dále Rozálie Pěníková, Marie Michálková, Anna Chládková, Františka Bőhmová, Antonie Hromádková, Marie Bartyšová a Anna Patočková, všechny ze Žižkova. Je ovšem otázkou, kolik bylo napálených vdov ve skutečnosti, jen svůj omyl pro strach z ostudy nenahlásily.
Postup žižkovského mladíka byl pokaždé stejný. Vyhlédl si ženu, které zemřel manžel, a navštívil jí s tím, že její muž uzavřel před smrtí životní pojistku. Na důkaz toho jí předal dokument napsaný v nesmyslném jazyce – oné nové světové řeči – s vysvětlením, že právě vynalezený jazyk má konečně odstranit národnostní spory. Důvěřivá vdova pak mladíkovi vyplatila zálohu od jedné do čtyř korun (od půl do dvou zlatých staré měny). A čekala.
Když se ani po několika týdnech pokladníka pojišťovny nedočkala, vydala se do centrály a tady zjistila, že byla okradena. Osmnáctého srpna 1902 byl Šimek zatčen a 5. září odsouzen žižkovským okresním soudem ke čtrnácti dnům odnětí svobody zostřeného dvěma posty. Paradoxní bylo, že ve vyšetřovací vazbě strávil vychytralý podvodník delší dobu, než k jaké byl posléze odsouzen. Podle soudu si za to mohl sám, protože neúnavně zatloukal.
