Polští husaři: Elitní válečníci, kteří zachránili Evropu před Turky
Nejslavnější bitva s husary v hlavní roli se odehrála při druhém obléhání Vídně. 12. září roku 1683 to vypadalo s rakouskou metropolí dost nahnutě, protože turecká armáda pod vedením velkovezíra Kara Mustafy úspěšně prolomila obrannou linii hradeb a ačkoliv se Vídeňští již řadu dní srdnatě bránili, Turci začali mít navrch.
Název příslušníků vojenského jezdectva je skutečně inspirován říší zvířat. Husaři si na zadní stranu sedel nebo brnění totiž připevňovali nástavec s křídlem. Neoficiálně husaři existovali již v 15. století, ale polským parlamentem byla jejich existence ustanovena roku 1503 a to najmutím tří jízdních praporů maďarských žoldnéřů. Brzy je začali doplňovat i rodilí Poláci. Ze začátku neměli husaři nijak zásadní roli. Postupně však začali nahrazovat těžší jezdectvo.
Opravdoví okřídlení Husaři přišli až s reformami krále Štěpána Báthoryho. Být husarem nebylo pro každého, do jejich řad mířili mladí šlechtici a synové bohatých měšťanů. Zejména proto, že výzbroj, brnění i koně si zajišťovali sami ze svých prostředků. Král jim dodal jen hlavní útočnou zbraň - kopí.
