Vznik Československa: 14 dnů, které předcházely 28. říjnu 1918
Bylo to přesně dva týdny před koncem první světové války a vznik ČSR po rozpadu habsburské monarchie byl vlastně jedním z nejdůležitějších výsledků konfliktu. Jak říjen 1918 vypadal a jaké události vzniku Československa předcházely?
14. října 1918
Tajemník Národní rady československé Edvard Beneš oznámil dohodovým státům po domluvě s Tomášem Garriguem Masarykem ustavení prozatímní československé vlády. Prezidentem, předsedou ministerské rady a ministrem financí se stal TGM, ministrem zahraničí Beneš a vojenství Milan Rastislav Štefánik. Štefan Osuský byl naším diplomatickým zástupcem v Londýně, Lev Sychrava v Paříži, Lev Borský v Římě, Karel Pergler ve Washingtonu a Bohdan Pavlů v Petrohradě. Současně přestala existovat Československá národní rada. Tuto prozatímní vládu uznala o den později Francie, 23. října Spojené království a Srbsko, 24. října Itálie, 4. listopadu Kuba, 12. listopadu Spojené státy americké a 24. listopadu Belgie.
Na protest proti vývozu potravin z českých zemí do zaalpských států vyhlásila Socialistická rada generální stávku, již řídil akční výbor v čele s B. Šmeralem, J. Stivínem, R. Bechyněm, J. Stříbrným, E. Frankem a L. Landovou-Štychovou. Vyhlášení československé samostatnosti přeměnilo původně protestní stávku v politický akt. Levicovější část dokonce usilovala o proklamaci socialistické republiky, ale díky nasazení armády úřady situaci ještě zvládly.
V Písku vyhlásil redaktor František Hanzlíček v důsledku omylu samostatnou Československou republiku o čtrnáct dní dříve, než skutečně vznikla.
16. října 1918
Poslední rakouský císař Karel I. vydal manifest Mým věrným národům rakouským, jenž vyhlašoval federalizaci podunajské monarchie, ale 17. října ho odmítl uherský parlament a dva dny nato Národní výbor. Naděje na zachování Rakouska-Uherska definitivně vzaly za své.
18. října 1918
V Paříži vyšla Washingtonská deklarace, sepsaná ve dnech 13.–16. října v hlavním městě USA T. G. Masarykem. Náš budoucí první prezident ji předal americké vládě. Deklarace vyhlašovala budoucí samostatný stát jako republiku garantující „úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy…, tisku a práva shromažďovacího a petičního“. Předpokládala odluku církve od státu a nahrazení pravidelné armády milicí, vyvlastnění velkostatků a zrušení šlechtických privilegií. Masaryk na Washingtonské deklaraci podepsal i E. Beneše a M. R. Štefánika, čímž Slováka značně popudil.
21. října 1918
Německorakouští poslanci vyhlásili ve Vídni utvoření německorakouského státu, do něhož hodlali proti vůli Čechů včlenit také pohraniční oblasti Čech a Moravy.
23.–26. října 1918
Na sjezdu Demokratické unie střední Evropy, sdružující jedenáct národů, ve Filadelfii začalo jednání amerických Rusínů vedených dr. G. Žatkovičem s TGM o připojení Podkarpatské Rusi, tvořící součást Uherského království, k nově vznikajícímu československému státu.
24. října 1918
Československá divize v Itálii, zesílená nově postaveným 35. plukem, se v Itálii na středním toku řeky Piavy a v okolí Monte Grappy zúčastnila závěrečné ofenzívy proti rakousko-uherské armádě, jež definitivně skončila italským vítězstvím a kapitulací habsburského mocnářství.
25. října 1918
Byla jmenována poslední předlitavská vláda v čele s H. Lammaschem.
Česká delegace tvořená zástupci Národního výboru a Českého svazu (K. Kramář, V. Klofáč, F. Staněk, G. Habrman, A. Kalina, P. Šámal, J. Preiss a K. Svoboda) odjela do Ženevy na jednání s E. Benešem.
Velitel 1. divize československých legií v Rusku plukovník Josef Jiří Švec spáchal ve stanici Aksakovo sebevraždu kvůli rozvratu způsobenému mezi legionáři bolševickou agitací.
27. října 1918
Hrabě Gyula Andrássy, rakousko-uherský ministr zahraničí jmenovaný 24. října, zaslal americkému prezidentovi Woodrowu Wilsonovi nótu vyslovující souhlas s mírovými podmínkami americké vlády z 18. října (tzv. Wilsonova nóta) a ochotu zahájit neprodleně jednání o příměří.
28. října 1918
V Praze vyšel před desátou hodinou ranní na tabuli redakce Národní politiky na Václavském náměstí text Andrássyho nóty z předchozího dne, což si lidé vyložili de facto jako kapitulaci starého mocnářství. Vypukly živelné demonstrace. Zástupci předsednictva Národního výboru Antonín Švehla a František Soukup převzali Válečný obilní ústav. Představitelé Národního výboru dorazili na místodržitelství k převzetí moci. Do předsednictva Národního výboru byl kooptován první Slovák – dr. Vavro Šrobár –, jenž doplnil pětici „mužů 28. října“, představovanou Aloisem Rašínem, Františkem Soukupem, Jiřím Stříbrným a Antonínem Švehlou. Samostatná Československá republika se stala skutečností.
