Křišťálová noc v Německu: Záminkou běsnění nacistů se stala vražda německého úředníka v Paříži
Po oslavě 15. výročí pivnicového puče a krátce po přijetí mnichovského diktátu Československem, jež znamenalo pro nacistický režim obrovský diplomatický úspěch, spáchal židovský mladík Herschel Grynszpan 7. listopadu 1938 atentát na sekretáře německého velvyslanectví v Paříži Ernsta vom Ratha, jenž o dva dny později zranění podlehl.
Hitlerovskému režimu posloužila tato událost jako vítaná záminka k odvetě, která vešla do historie jako křišťálová noc (Kristallnacht) podle rozbitých výloh židovských obchodů. Někdy je označována též jako listopadový nebo říšský pogrom.
Zabíjení, rabování a zatýkání
V noci z 9. na 10. listopad 1938 rozpoutali polovojenské jednotky SA, ale také NSDAP a „obyčejní“ Němci v Německu, k němu připojeném Rakousku a v Sudetech teror proti Židům, jenž si vyžádal 91 mrtvých, 20 000 až 30 000 zatčených a internovaných v koncentračních táborech. Podle francouzského historika P. Milzy zahynulo Židů přes sto, řádící lůza vypálila 171 domů a 119 synagóg, z nich asi padesát v čerstvě připojeném českém pohraničí, jako například v Chebu, Jablonci, Karlových Varech, Liberci, Mariánských Lázních a Opavě.
Následujícího dne proběhly v mnoha městech demonstrace na podporu vládnoucí NSDAP a jejího vůdce. Pouze v Norimberku, městě stranických sjezdů NSDAP, se demonstrace zúčastnilo na sto tisíc osob.
Křišťálová noc zvýšila exodus židovské populace z třetí říše a vyhrotila do krajnosti německo-židovské vztahy. Dodnes není zcela jasné, do jaké míry proběhla spontánně jako reakce na atentát Herschela Grynszpana a do jaké míry šlo o záměrně připravovanou akci.
Vrchol cynismu
Později zvláštní předpis stanovil, že pojistné za škody způsobené během křišťálové noci získá stát. Naopak za židovský majetek poškozený esamany, na nějž měl podle svérázného právního výkladu šéfa Luftwaffe Hermanna Göringa nárok německý lid, museli Židé zaplatit sumu ve výši jedné miliardy říšských marek, což tvořilo zhruba deset procent příjmů státní pokladny za celý rok 1938.
Pogrom a následující první zákon o vyloučení Židů z hospodářského života tak nacistické Německo možná zachránily před státním bankrotem.
Reakce doma a v cizině
Postoj „nadlidí“ k pogromu se značně lišil. Mnoho lidí událostem jen lhostejně přihlíželo, zatímco hasiči se omezili na zabraňování rozšíření plamenů ze synagóg na okolní budovy, ale přímo v metropoli Berlíně policejní důstojník Wilhelm Krützfeld zakázal esamanům zapálit Novou synagógu, za což později kupodivu vyvázl s pouhou důtkou.
Naproti tomu biskup evangelicko-luterské církve v Durynsku a čelný představitel německého křesťanského hnutí, Martin Sasse, nelenil a krátce po křišťálové noci vydal soubor spisů Martina Luthera, pověstného antisemity. Vypalování synagóg přitom obhajoval a ve skutečnosti, že se tak stalo právě 10. listopadu, v den výročí Lutherova narození, spatřoval symbol.
Doktor Joseph Goebbels v článku zveřejněném večer 11. listopadu připsal události křišťálové noci „zdravým instinktům německého lidu“. Tuto tezi dále rozvedl: „Němci jsou antisemité. Nemají zájem, aby byla v budoucnu jejich práva omezována či aby byli provokováni parazity židovské rasy.“
Zato ve světě křišťálová noc vyvolala vlnu pobouření. USA dokonce odvolaly svého velvyslance z Berlína, ovšem diplomatické styky s třetí říší nepřerušily. Křišťálová noc odhalila pravou podstatu nacismu a odstartovala vlnu násilností, jež později vyústila v „konečné řešení židovské otázky“, mající za následek milióny mrtvých.
