Invaze Američanů na Grenadu: Jak USA během tří dní svrhly pučistický ultralevičácký režim
Třináctého března 1979 svrhla revoluce na Grenadě, ležící v Malých Antilách v Karibiku, diktaturu Erika Gairyho. Moci se chopilo Nové hnutí JEWEL (Společné úsilí o blahobyt, osvětu a osvobození) – NJM (New Jewel Movement) –, vzniklé roku 1973 sloučením organizace Společné úsilí o blahobyt, osvětu a osvobození a levicového Hnutí za lidová shromáždění, v čele s jeho generálním tajemníkem Mauricem Bishopem, jenž se stal premiérem.
Nová vláda uskutečnila pozemkovou reformu, bojovala proti negramotnosti, zavedla bezplatnou lékařskou péči a středoškolské vzdělání. Jenže rozpory uvnitř vládnoucí prokomunistické strany, těšící se podpoře Kuby a Sovětského svazu, vyvrcholily 13. října 1983 převratem, jenž vynesl na výsluní místopředsedu vlády Bernarda Coarda a vedl ke svržení Maurice Bishopa.
Devatenáctého října se moci chopila armáda, jež ustavila Revoluční vojenskou radu v čele s generálem Hudsonem Austinem. Bishopa zavřeli do domácího vězení, odkud po masových protestech obyvatelstva uprchl, byl však znovu zajat a 19. října spolu s těhotnou manželkou, čtyřmi ministry a šesti stoupenci bezpečnostními silami popraven. Jejich těla nebyla nikdy nalezena.
Záminka k intervenci
Americký prezident Ronald Reagan, jemuž nový grenadský režim se svou výrazně levicovou orientací ležel v žaludku, této situace využil a za podpory Organizace východokaribských států vydal 25. října 1983 rozkaz k invazi na „ostrov muškátového oříšku, vanilky a hřebíčku“ pod záminkou ochrany životů asi tisícovky amerických studentů medicíny a dalších občanů pobývajících na Grenadě.
Operace, jíž veleli viceadmirál John Metcalf a generálmajor Norman Schwarzkopf, který se o více než sedm let později proslavil jako velitel operace „Pouštní bouře“ proti Iráku, proběhla pod názvem „Urgent Fury“.
Výsadkáři Rangers narazili na tvrdý odpor kontingentu 784 Kubánců, mezi nimiž se nalézali stavební dělníci pracující na budování nového letiště, diplomatický personál a civilisté.
Nepoměr sil
Američané nasadili při invazi na Grenadu takové síly, že Grenadská lidová revoluční armáda v počtu 1280 osob, podporovaná třítisícovou milicí a Kubánci, neměla sebemenší vyhlídky na kladení účinného odporu.
Invaze se zúčastnilo 8500 amerických vojáků, včetně 700 příslušníků elitních Rangers, 1900 mariňáků z 22. obojživelné jednotky sboru námořní pěchoty a 5980 příslušníků výsadkových jednotek 82. vzdušné výsadkové divize, podporovaných jedenácti plavidly úkolového uskupení zahrnujícího letadlovou loď Independence a vrtulníkovou loď Guam. Za Američany následovalo asi 300 osob, hlavně policistů, z Jamajky a dalších šesti malých karibských států.
Slušná cena
Za takového poměru sil nepřekvapilo, že Američané po třech dnech Grenadu ovládli. Jediný odpor stojící za zmínku jim kladli Kubánci, jichž zahynulo pětadvacet. Pouze dva z nich však byli profesionální vojáci; zbytek připadl na stavební dělníky. Devětapadesát jich utrpělo zranění a 638 padlo do zajetí, odkud je později repatriovali na „ostrov svobody“.
V boji padlo nejméně 21 Grenaďanů. Zahynulo také aspoň 24 civilistů (podle jiných zdrojů 67), z nichž však 18 představovali duševně choří pacienti nemocnice „omylem“ bombardované, jak je jeho dobrým zvykem, americkým letectvem. Dalších 358 Grenaďanů utrpělo zranění.
Američané zaznamenali pouze nepatrné ztráty. Zahynulo jich 19 (devět příslušníků Rangers, čtyři SEALs – Námořních, vzdušných a pozemních týmů Námořnictva Spojených států –, tři mariňáci a tři parašutisté z 82. vzdušné výsadkové divize). Jenom deset z nich se stalo obětí nepřátelské palby. Ke 152 raněným a těm, kteří utrpěli úrazy, je třeba připočítat čtyři zničené vrtulníky. To představovalo velmi ospravedlnitelnou cenu za svržení pučistického ultralevičáckého režimu, o němž dokonce i ve východním bloku, jenž invazi jinak samozřejmě odsoudil stejně jako některé státy jinak Američanům příznivě nakloněné, prosákly zmínky, že vykazoval rysy polpotovského typu.
Intervence na Grenadě patřila k prvním z významných kroků Ronalda Reagana v jeho úsilí o posílení amerického sebevědomí v oblasti mezinárodní politiky, otřeseného debaklem v dlouholeté a nesmírně krvavé a nepopulární vietnamské válce, vedle níž obsazení Grenady představovalo procházku růžovým sadem.
