Měla být protiváhou Marshallovu plánu. Socialistická RVHP však nikdy nemohla dobře fungovat
Přesně před 70 lety, 5. ledna 1949 byla v Moskvě, kde sídlil též její sekretariát, založena na Stalinův podnět Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), jakási protiváha Marshallovu plánu. Jejími zakládajícími členy se staly Albánská lidová republika, Bulharská lidová republika, Československá republika, Maďarská lidová republika, Polská lidová republika, Rumunská lidová republika a Svaz sovětských socialistických republik.
Posléze se jejími členy staly další země „tábora míru a socialismu“: roku 1950 Německá demokratická republika, v roce 1972 Kubánská republika a roku 1978 Vietnamská socialistická republika.
Naopak po roztržce se Sovětským svazem upustila od účasti na činnosti RVHP v roce 1961 Albánie, orientující se na Maovu Čínu, a roku 1987 tuto organizaci definitivně opustila. S RVHP postupně spolupracovaly či získaly status pozorovatele Etiopie, Finsko, Irák, Jižní Jemen, Laos, Mexiko a Nikaragua.
Cíl: koordinace plánování
Od roku 1964 se činnosti v některých orgánech RVHP účastnila rovněž Jugoslávie. RVHP si kladla za cíl koordinaci plánování a urychlení ekonomického a technického pokroku.
Až do roku 1956 se její činnost omezovala pouze na výměnu přebytků a organizování hospodářské pomoci, ale poté, co v čele sovětského vedení stanul Nikita Sergejevič Chruščov, zdůrazňovala důležitost větší integrace, rozšíření vzájemného obchodu a vytvoření nadnárodního plánovacího orgánu. Nejvyšším orgánem bylo zasedání Rady, dalšími pak výkonný výbor, jednotlivé výbory a stálé komise.
Rumuni se stavěli na zadní
Proti této koncepci však protestovalo Ceauşeskovo vzdorovité Rumunsko, jež se – nikoli bezdůvodně – obávalo odsunutí do role pouhého „surovinového přívěsku“.
V roce 1971 iniciovalo Brežněvovo sovětské vedení přijetí Komplexního programu prohlubování a zdokonalování spolupráce a rozvoje ekonomické integrace členských států RVHP, jenž tvořil až do roku 1985, tedy do příchodu Michaila Gorbačova k moci, základní platformu činnosti této organizace.
Hlavní nástroj představovala koordinace národních pětiletých plánů, doplňovaných společnými investičními a cílovými projekty.
Revoluce ve východním bloku zazvonily RVHP umíráčkem
Na rozdíl od Evropského hospodářského společenství (EHS) nicméně RVHP kvůli direktivnímu plánování na národních úrovních přes všechnu snahu nevytvořila dostatečně efektivní hospodářský mechanismus, fungující v nadnárodním měřítku a schopný patřičně konkurovat ekonomicky mnohem vyspělejším a technologicky rozvinutějším západním státům. Dalo se tudíž předpokládat, že revoluce probíhající v zemích východního bloku v roce 1989 tuto organizaci rozloží stejně jako Varšavskou smlouvu. To se beze zbytku naplnilo.
Po pádu starých režimů se nová reprezentace orientovala na tržní ekonomiku a spolupráci s vyspělými západními zeměmi. Poslední zasedání RVHP se konalo 28. června 1991 v Budapešti, kde padlo rozhodnutí rozpustit tuto organizaci do devadesáti dnů.
Druhého července přijalo Federální shromáždění ČSFR usnesení o sjednání protokolu o zrušení RVHP a 12. července 1991 schválilo její zrušení. Prvního května 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie.
