Před 50 lety začali stavbaři razit první tunel pražského metra
Úvahy o výstavbě podzemní dráhy v Praze se datují už do posledních let 19. století, plány na metro se znovu objevily i za první republiky. Budování první trasy ale začalo až v polovině 60. let, pod pražskými ulicemi měly podle tehdejších plánů jezdit tramvaje. Teprve krátce po zahájení stavby se rozhodlo o tom, že v Praze bude metro. První z tunelů pro pražskou podzemku začali stavbaři na Pankráci razit před 50 lety, 20. ledna 1969.
Ve Štětkově ulici, tedy nedaleko dnešní stanice Vyšehrad, nejprve koncem roku 1968 vznikla stavební jáma, ve které si dělníci připravili razicí štít. Poté se s pomocí tohoto, na dnešní dobu už primitivního zařízení vydali na podzemní cestu směrem na jihovýchod k náměstí Hrdinů. Nemechanizovaný štít původem ze SSSR sice ulehčoval dělníkům, mezi kterými byla podle vzpomínek pamětníků řada vězňů uvolněných z výkonu trestu v Jáchymově, práci, přesto ale zůstávala většina práce na lidech.
Zařízení, což byla vlastně velká ocelová roura, stavbaře chránilo a umožňovalo snadnou montáž litinového obložení tunelu. Samotné rubání ale vepředu obstarávali dělníci se sbíječkami, za nimi malý nakladač přemisťoval vytěženou horninu na vozíky, které opět lidé tlačili ven z tunelu k jámě. Tam přišel na řadu jeřáb, který vozíky vytahoval na povrch a vysypával jejich obsah do připravených nákladních vozů. Přes tyto složité podmínky postupovala ražba prvního tunelu poměrně rychle.
Na světlo se razící štít a jeho osádka znovu podívali po 454 metrech a osmi měsících 30. září 1969. Byla to ale jen malá přestávka v těžké práci. Aby se pro další ražbu nemuselo zařízení rozmontovávat a znovu sestavovat, vykutáleli ho stavbaři za pomoci navijáků a nákladních tater nahoru jako sud, naložili na podvalník a odvezli zpět do míst dnešního vjezdu do garáží Kongresového centra. Tam jej znovu spustili a začali stavět druhý tunel.
Na prvním úseku pražského metra, který vedl z Kačerova na Sokolovskou (dnes Florenc), použili dělníci více způsobů stavby tunelů. Vedle štítu (druhé zařízení se v Praze objevilo v roce 1971 a bylo použito na trasu mezi Hlavním nádražím a Florencí) to byla prstencová metoda. Při ní stavbaři nejprve odtěží krátký úsek v celém profilu budoucího tunelu a předtím, než se začnou stěny hroutit, jej zabezpečí ostěním. Část "céčka", kde to umožňovala okolní zástavba, se stavěla i z povrchu.
Poslední z tunelů prvního úseku metra v Praze byl hotov v srpnu 1972 a podzemní dráha tak začala nabírat definitivní podobu. Ještě více než rok ale trvalo, než se na koleje pod pražskými ulicemi vydal první zkušební vůz - stalo se tak 22. prosince 1973 mezi Kačerovem a Pražského povstání. O pět dnů později projel měřící vůz celou trasu a 29. prosince 1973 se do tunelů vypravila první souprava metra, i když tehdy tvořená jen dvěma vagóny. Začátkem ledna byl zahájen zkušební provoz a po pěti měsících, v květnu 1974, se metro otevřelo cestujícím.
V té době už stavbaři naplno pracovali na trase A, která spojila Dejvice a Vinohrady. Na ní poprvé použili při ražení tunelů modernější mechanizovaný razicí štít. Největší pokrok spočíval v tom, že muže se sbíječkami na jeho čele nahradila technika. Další velká změna ve výstavbě tunelů pražského metra přišla až počátkem 90. let při budování trasy B ve Vysočanech, kdy začali stavbaři místo razicího štítu používat takzvanou rakouskou tunelovací metodu, která umožňuje pružně reagovat na pro Prahu typické změny ve složení horniny.
