Revoluci zažehl policisty ubitý mladík. Arabské jaro v Egyptě začalo před 10 lety
„Arabské jaro“ je termín, jenž se vžil pro sérii demonstrací v různých zemích na Blízkém východě, které vedly k pádům několika arabských režimů. Protesty začaly v Tunisku po sebeupálení prodavače Muhammada Buazízího v prosinci 2010 (zemřel na následky popálení 4. ledna 2011). Buazízí protestoval proti brutálnímu chování tuniských úředníků a špatným životním podmínkám. Koncem ledna 2011 začaly masové protesty proti korupci, brutalitě policie a špatným životním podmínkám i v Egyptě.
První větší demonstrace se v Egyptě odehrála 25. ledna a vedoucí silou demonstrací byli mladí lidé, do jejichž čela se postupně dostali mladí aktivisté Muslimského bratrstva, jak popisuje v televizním dokumentu Pohled zevnitř: Muslimské bratrstvo z produkce National Geographic představitel mládežnického křídla Muslimského bratrstva Sherif Abdel-Rahman.
Když mladí Egypťané viděli bouřící se Tunisko, pod tlakem vlastní nespokojenosti se rozhodli začít také protestovat proti zhoršujícím se životním podmínkám a totalitnímu režimu prezidenta Husního Mubaraka. Jedním z podnětů posilujících napětí v egyptské společnosti a vedoucích nakonec k demonstracím se stalo i ubití mladého egyptského muže jménem Khaled Said policisty v alexandrijské městské části Sidi Gaber v červnu 2010.
Umučení Saida již v roce 2010 vyvolalo v Alexandrii lokální demonstrace proti policejní brutalitě, ale vedlo i ke vzniku facebookové stránky We are all Khaled Said, na které byly zveřejněny fotografie policisty rozmlácené Saidovy tváře. To vyvolalo mezi (hlavně mladými) Egypťany ještě větší vlnu nevole. Tato facebooková stránka se stala velice rychle jednou z hlavních stránek organizujících opozici proti režimu Husního Mubaraka.
Vláda ustupuje demonstrantům
Administrátor stránky We are all Khaled Said byl jedním z těch, kdo na internetu vyzýval k demonstracím na 25. leden 2011 a jak dokládá reportáž americké televize ABC (American Broadcasting Company), při prvních velkých demonstracích nesli mladí lidé portréty právě Saida v čele průvodu. Později se ukázalo, že zakladatelem této webové stránky je pracovník společnosti Google Wael Ghonim.
Od 25. ledna se demonstrace konaly v Egyptě pravidelně. Policejní jednotky se snažily demonstranty rozhánět a mařit jejich organizování, byl vypínán internet i mobilní signál, ale rozzlobení lidé se již nedali zastavit. Naopak jejich zloba narůstala a docházelo nejen ke srážkám s policií, ale i k vypalování sídel vládnoucí Národní demokratické strany, zapalování a rabování policejních stanic apod. Podle různých odhadů zahynuly během několika týdnů stovky lidí a tisíce byly zraněny. V mnoha částech Egypta nastal chaos a vláda nakonec začala demonstrujícím ustupovat.
Vrcholem demonstrací se stal pátek 28. ledna, kdy se již demonstrovalo v celém Egyptě a docházelo ke střetům mezi demonstranty proti režimu Mubaraka a jeho zastánci. V médiích se objevily také informace, že armádě bylo nařízeno střílet do demonstrantů ostrou municí, ale vojáci to měli odmítnout. Pod tlakem narůstajícího násilí začala policie předávat bezpečnost do rukou armády, která se těšila aspoň nějaké důvěře demonstrujících lidí.
Naděje
Po několika dnech masových demonstrací oznámil 11. února 2011 egyptský prezident Mubarak rezignaci a moc předal armádě, konkrétně Nejvyšší vojenské radě (Supreme Council of the Armed Forces), která 13. února oznámila rozpuštění parlamentu a konání nových voleb za několik měsíců. Vojenský kabinet vládl až do poloviny roku 2012, kdy předal poslední část své moci demokraticky zvolenému představiteli islamistů Mohamedu Mursímu.
Mezi nejvýraznější postavy reprezentující demonstrující Egypťany patřil nositel Nobelovy ceny Muhammad Baradej, který pád režimu Husního Mubaraka přivítal jako osvobození od tyranie a nejvýznamnější den svého života. Demonstrací se ovšem účastnily i další osobnosti veřejného života a mezi demonstranty byli jak muslimové, tak křesťané. Pro mnohé mladé Egypťany se pád režimu Mubaraka stal nadějí na lepší svobodnou budoucnost.
Mursí prezidentem
Několik dní po ustanovení dočasné vlády byli zatčeni někteří představitelé bývalého režimu (například ministr vnitra či ministr cestovního ruchu). V důsledku vývoje docházelo i v březnu a dubnu 2011 k menším demonstracím proti politice nové vojenské vlády. Protesty již ovšem nebyly tak velké jako v lednu a únoru. Až do parlamentních voleb docházelo nejen k demonstracím, ale při různých příležitostech i ke střetům protestujících s policií.
Parlamentní volby se konaly od konce listopadu 2011 do necelé poloviny ledna 2012 a po ustanovení nového parlamentu předala vojenská vláda část své moci poslancům. Následně pokračovala příprava nové ústavy a prezidentských voleb, v nichž nakonec zvítězil poprvé v egyptské historii kandidát islamistů Mursí.
