Vinohradský syfilitik, kouzelník a herec ubodal nočního chodce
Jmenoval se Bohumil Tiller a ve svých dvaceti letech toho měl za sebou víc než dost. Nejprve se živil jako písař, poté jako kouzelník a nakonec se stal hercem. Aspoň to o sobě tvrdil. Ve skutečnosti chodil raději do biografu než na zkoušky do divadla. Zároveň se stihl nakazit syfilidou, takže byl na pražské dermatologické klinice označen za „nevyléčitelného luetika“. Kapesní nožík, který Tiller nosil v kapse, už se měl brzy zalít krví náhodné oběti.
Bohumil Tiller bydlel na Vinohradech v Máchově ulici. „Jeho zjev je celkem nevýbojný. Zločin, v němž uvízl, padá asi víc na vrub alkoholu, nežli na účet jeho hrubé povahy“, uvedla posléze Národní politika.
Tragický konec náhodné pouliční šarvátky
Byl pátek 13. listopadu 1925, když Tiller vyrazil se svým kumpánem, jinak klempířským dělníkem, Karlem Koubou do hospody. Kolem jedenácté večer kráčeli oba muži vinohradskou Palackého třídou (dnes Anglickou) směrem k Vršovicím, aby v načatém večeru pokračovali v některém z dalších lokálů. Shodou náhod, šla stejným směrem trojice nočních chodců – František Švanda, Ladislav Janů a služebná Františka Radilová. Také oni strávili předchozí hodiny v restauraci. Pak se stalo, co se v pražských ulicích stává čas od času v noci dodnes.
Vše začal právě opilý Tiller. „Na trojici neslušně pokřikoval, a když se Švanda proti tomu ohradil, obořil se na něho a křičel, že je pitomec, blbec a tak dále. Švanda chtěl nepříjemnému mládenci dáti něco za uši, ale rozmyslel si to, věda patrně, že Tiller je opilý a šel klidně dále. Tiller za ním. A nadával utěšeně a stále víc a víc,“ popisuje další události Národní politika. „Poslouchejte!“ obrátil se k němu po chvíli Švanda, jemuž došla trpělivost, „nepřestanete-li na nás pokřikovat, dám vám pár pohlavků!“
„Cože?! Ty zbabělče!“ rozkřikl se vzápětí podroušený mladík, vytáhl kapesní nůž a vrazil jej několikrát Švandovi do těla, načež, snad aby dodal paradoxní rozměr své předchozí nadávce, utekl. Švanda krátce poté svým zraněním podlehl. Pitva prokázala pět bodných ran, z nichž dvě pronikly do dutiny hrudní a jedna do dutiny břišní. Muž zemřel vykrvácením.
Máš smůlu, že nejsi alkoholik
Tiller byl pochopitelně dopaden a zatčen. Ihned také vyvstala otázka, nakolik byl osudného večera opilý. Připomeňme, že stav opilosti, jenž zatemňuje smysly, takže dotyčný neovládá své chování, tehdy ještě stále platil za polehčující okolnost. Svědci si protiřečili. Podle jedněch byl Tiller namol, podle druhých dobře věděl, co dělá. Povolaný odborník profesor Dittrich pak „udal, že Tiller není alkoholikem, ale že osudné noci, jsa hladov, mohl být podroušen. To, však neporušovalo jeho vědomí a soudnost, aby se mohlo říci, že nevěděl, co dělá.“
Sám Tiller doznal, že „beze vší příčiny vyprovokoval Švandu, kterého před tím nikdy neviděl, k hádce. Dráždil ho nadávkami, zejména slovem zbabělče a vyprovokoval ho k srážce. Když ho napadený chtěl za tyto urážky ztrestat, vytáhl prý kapesní nožík, otevřel jej a bodal.“
Vše v opilosti a sebeobraně, trval na svém Tiller. Porota mu však neuvěřila a v polovině února 1926 potvrdila většinou hlasů, že se v jeho případě jednalo o zločin zabití. Soudce poslal poté Bohumila Tillera na tři roky do těžkého žaláře.
