Svět bez očkování? Takhle to vypadalo před vynalezením vakcíny proti obrně
Poliomyelitida neboli dětská obrna je vysoce nakažlivá nemoc, která může způsobit paralýzu nohou, rukou a také dýchacích svalů. Jde v podstatě o kulku snažící se zabít konkrétní části lidského mozku. Nejvíce ohrožené virem jsou děti do pěti let. Československo se v roce 1960 stalo první zemí na světě, v níž se nemoc podařilo vymýtit. A tak si dnes už jen málokdo dokáže představit strach, který z obrny měli rodiče a děti kolem roku 1950.
V případě, že obrna napadla dýchací svaly, byli pacienti odkázáni na takzvané železné plíce. Do těchto obřích válců je vzduchotěsně uzavřeno tělo nemocného. Uvnitř následně rytmicky vzniká podtlak, díky němuž mohou lidé dýchat. Železné plíce byly vyvinuty na konci 20. let minulého století. A kvůli epidemii, jež nastala kolem roku 1950, jste je tehdy našli v každé nemocnici.
Jak vzpomíná Martha Lillard, nejhorší bylo, když kvůli bouřkám nešel proud. Všichni pacienti závislí na železných plicích museli být v tomto případě převezeni na jedno místo, kde přístroje ovládaly sestry ručně. Nemocničního personálu ale nebylo nikdy dost pro všechny. „Ta doba, než se k vám sestra dostala, se zdála být nekonečná. Protože bez ní jste zkrátka nedýchali. Jen jste tam leželi a cítili, jak vám tluče srdce. Bylo to děsivé. Jediný zvuk, který můžete vydat, když nedýcháte je, když rychle kmitáte jazykem. A tak celá ta temná místnost byla jako naplněná kuřaty. Všichni jsme kvokali. A sestry nám pořád dokola říkaly: ‚Už jenom chviličku, už jenom chviličku a budeš dýchat.‘“
Diagnóza na celý život
Martha Lillard onemocněla obrnou 8. června 1953 během oslavy svých pátých narozenin. Již devět dní nato ji krk bolel tak, že nemohla ani zvednout hlavu. Její rodiče před ní tvrdili, že jde jen o nachlazení. Martha si ale dodnes vzpomíná, jak velký strach viděla v jejich očích. V nemocnici se pak obavy rodičů potvrdily. „Chtěla jsem být baletkou. To byl můj velký sen. Už v jednom roce jsem chodila po špičkách, sbírala jsem panenky baletek. U nás ve městě ale nebyla taneční škola, dokud mi nebylo právě pět let. Máma mě chtěla hned přihlásit, ale já onemocněla. Všechny mámy byly tehdy vyděšené, protože se v okolí pořád objevovaly nové případy. Nikdo nevěděl, jestli je to virus, bakterie, ani jak se to přenáší.“
Martha musí železné plíce používat dodnes. Je jí 70 let a měří 144 centimetrů. Protože se jí lékaři rozhodli v dětství neoperovat, trpí vážnou skoliózou páteře. Lékaři tehdy nepředpokládali, že by se mohla dožít dospělosti. Její podomácku vyrobený přístroj je složený ze dvou původních železných plic pro ty nejmenší děti. Je na něm již desátý motor a takřka žádná součástka není původní. Martha v něm každou noc spí. Přes den dýchá skrze novodobý ventilátor. Ten ale nepřináší takovou úlevu jako železné plíce. Navíc často způsobuje záněty, a když je Martha nemocná, musí být v železném tubusu 24 hodin denně. Žije sama, a tak není třeba zdůrazňovat, co by se stalo, kdyby i desátý motor selhal.
Skromný hrdina milionů matek
12. dubna roku 1955 prošla vakcína proti obrně úspěšně posledními testy. Celý svět zachvátilo nadšení. Ten slavný den se v USA málem stal státním svátkem a nejinak tomu bylo v dalších zemích. Všude se okamžitě začalo hromadně očkovat. Vynálezce vakcíny John Salk tehdy odmítl možnost patentu s tím, že by to bylo jako nechat si patentovat slunce. Odhadem tak přišel o 7 miliard dolarů. Všude byl adorován jako nefalšovaný hrdina a matky bez výjimky trvaly na tom, aby bylo jejich dítě očkováno. Od roku 1955 už ale uplynulo mnoho let a situace se změnila.
I když se obrnu podařilo takřka úplně vymýtit, stále se ještě každý rok objevují desítky nových případů. A to především v méně rozvinutých zemích jakými jsou Afghanistán, Pákistán nebo Nigérie. Dle odborníků by ale stačil jediný neléčený člověk, jenž by se z těchto zemí dostal letadlem mezi neočkované děti, a epidemie obrny by se vrátila. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že by se v takovém případě během deseti let nemoc šířila rychlostí až 200 tisíc případů ročně.
Na obrnu dodnes neexistuje žádný lék. Jedinou účinnou ochranou je prevence.
