Japonci na Chalchyn golu dostali tak tvrdou lekci, že je odradila od útoku na Sovětský svaz
Šestnáctého září 1939 vstoupila v platnost dohoda o zastavení palby v oblasti Chalchyn golu, podepsaná den předtím v Moskvě zástupci SSSR, Mongolské lidové republiky a Japonska. Po více než čtyřech měsících tak skončil krajně nebezpečný konflikt, který začal 11. května 1939, mezi sovětsko-mongolskými vojsky na jedné straně a japonsko-mandžuskými na druhé. V SSSR a u nás se pro něj vžilo označení chalchyngolský podle řeky Chalch (mongolsky Chalchyn gol), zatímco na Západě a v Japonsku je znám jako nomonchanský incident podle mongolské hory Nomon chan bűrd ovó.
Počáteční šarvátky na neklidné mongolsko-mandžuské hranici, jež vypukly 11. května 1939 a v nichž velení japonské Kuantungské armády sondovalo reakci sovětského 57. zvláštního sboru, rozmístěného v Mongolské lidové republice na základě sovětsko-mongolského protokolu o vzájemné pomoci z 12. března 1936, se rozhořely v rozsáhlý konflikt.
Pro SSSR se po zimní válce s Finskem stal druhým nejkrvavějším v období mezi občanskou a Velkou vlasteneckou válkou.
Poměr sil v jeho průběhu
Na počátku japonského útoku čítala sovětsko-mongolská vojska na Chalchyn golu jenom 668 pěšáků, 260 jezdců, 58 kulometů, 14 děl ráže 75 mm, šest protitankových kanónů a 39 obrněných aut proti 1676 japonským a mandžuským pěšákům, 900 jezdcům, 75 kulometům, osmi dělům ráže 75 mm, 10 protitankovým kanónům, jednomu tanku a šesti až osmi obrněným autům.
K 20. srpnu 1939 tyto síly vzrostly na 57 000 vojáků, 542 děl a minometů, 498 tanků, 385 obrněných aut, 2255 kulometů a 515 letounů na sovětsko-mongolské a 75 000 vojáků, 500 děl a minometů, 182 tanků a 300 letounů na japonsko-mandžuské straně.
Duely na obloze
Západní publicisté uvádějí, že letecké boje na Chalchyn golu byly největší od skončení první světové války. O jejich rozsahu svědčí fakt, že se jich postupně zúčastnilo přes 900 sovětských a mongolských (těch ovšem především spíše symbolicky) a více než 400 japonských letounů. Japonci, třebaže přiznávají porážku na souši, jsou dodnes přesvědčeni, že ve vzduchu své protivníky kvalitativně předčili. Vždyť situace dospěla tak daleko, že lidový komisař obrany maršál Kliment Jefremovič Vorošilov začátkem června 1939 zakázal bojové lety poté, co sovětští letci zaplatili za dva sestřelené letouny ztrátou osmnácti vlastních!
Podle hlášení velení letectva sovětské 1. armádní skupiny ztratil protivník od 16. května do 15. září 1939 646 letounů (564 stíhací, 32 průzkumné, 44 bombardovací a šest transportních), z čehož 588 (529 stíhacích, 42 bombardovacích a 17 průzkumných) bylo sestřeleno v leteckých soubojích a 58 (35 stíhacích, 15 průzkumných, šest transportních a dva bombardovací) bylo zničeno při náletech na letiště. Čtrnáct letounů si připsali na konto protiletadloví dělostřelci, což sovětské skóre zvýšilo na 660 zničených letounů.
Vlastní ztráty vyčíslilo sovětské velení na 207 letounů ztracených v boji a 43 z nebojových příčin. Naproti tomu tiskové oddělení štábu japonské armády oznámilo, že „na hranicích Mandžukua a Vnějšího Mongolska sestřelily japonské letouny 1340 sovětských letadel a třicet sovětských letounů zničily na zemi“, přičemž sami Japonci přišli pouze o 138 letounů. Tak – a teď si vyberte!
Sedminásobné nadsazení vítězství
Nejúspěšnějším stíhacím esem Císařského japonského armádního letectva se na Chalchyn golu stal Hiromiči Šinohara s 58 vzdušnými vítězstvími, který zahynul 27. srpna 1939, následován Micujošim Taruim (28 vítězství; dalších 10 letounů sestřelil v letech 1941 až 1945) a Kendžim Šimadou (27 vítězství).
Podle polského leteckého historika Roberta Michulce však silně přeháněly obě strany. Sovětští stíhači nadsazovali svá vítězství sedminásobně a japonští šestinásobně!
Podle japonského leteckého historika Eičiróa Sekigawy, jehož údaje působí nejdůvěryhodněji, ztratili Japonci na Chalchyn golu 382 letounů (88 sestřelených, 74 odepsaných kvůli bojovým poškozením, tj. celkem 162, k nimž připočítal 220 poškozených, ale opravených). Ztráty na lidech činily podle téhož autora 152 zahynulých a 66 těžce raněných, z toho 163 příslušníků létajícího personálu: 95 pilotů stíhacích letounů, 28 členů osádek průzkumných letounů a 40 členů osádek bombardérů.
Tankisté překonali „stalinské sokoly“
Za hrdinství projevené na Chalchyn golu obdrželo 73 rudoarmějců titul hrdiny Sovětského svazu, z toho 21 posmrtně. Mezi nimi převládali tankisté (33), kteří tak dokonce předběhli tolik oslavované letce (23, podle jiných údajů 26). Ani ti však nepřišli zkrátka, neboť sborový velitel Jakov Vladimirovič Smuškevič, majorové G. P. Kravčenko a S. I. Gricevec (s dvanácti vzdušnými vítězstvími se stal nejúspěšnějším sovětským stíhacím esem v tomto konfliktu) se stali dokonce dvojnásobnými hrdiny Sovětského svazu.
Sovětští tankisté však za rozhodující přínos k vítězství draze platili. Maksym Kolomijec vyčíslil jejich ztráty na 261 tanků, přičemž nejvíce utrpěla 11. tanková brigáda, nesoucí hlavní tíhu bojů. Ani úbytek ostatní výzbroje nebyl zanedbatelný: 1390 pušek, 2490 kulometů, 94 děl a minometů a 627 automobilů.
Hvězda padá vzhůru
Na Chalchyn golu si vydobyl ostruhy sborový velitel Georgij Konstantinovič Žukov, jmenovaný velitelem nově vytvořené 1. armádní skupiny. Hned po nástupu do funkce nechal postřílet několik vojáků, kteří ve snaze vyhnout se boji si sami způsobili zranění. Projevil se jako extrémně tvrdý, ale energický a schopný velitel. Právě za zásluhy projevené na Chalchyn golu dostal první ze čtyř titulů hrdiny Sovětského svazu.
To jiní hrdinové Sovětského svazu z Chalchyn golu, budoucí generálplukovník Grigorij Michailovič Štern a generálporučík Smuškevič, skončili 28. října 1941 na Berijův rozkaz před popravčí četou v Kujbyševě.
Na štíru s počítáním
Po vítězství na Chalchyn golu nastal čas bilancování. Žukov ve svém hlášení vyčíslil sovětské ztráty na 3279 padlých a 15 265 raněných, přičemž japonské ztráty odhadoval na 52 000 až 55 000 vojáků, z toho nejméně 22 000 až 23 000 padlých. Plukovník S. N. Šiškin uváděl 9284 mužů v řadách sovětsko-mongolských vojsk, jež podle něho jen během srpnového útoku ukořistila 175 děl, 340 kulometů, 12 000 pušek, 42 000 granátů a dva milióny nábojů.
V brežněvovském období se sovětsko-mongolské ztráty sice vyšplhaly na dvojnásobek – 18 500 mrtvých a raněných –, zato však japonské na 61 000 vojáků. Oficiální ruská studie z roku 1993 Bez razítka „Přísně tajné“ už vypočítala sovětské trvalé ztráty ve výši 8931 vojáků a zdravotnické činily 15 952 osob.
Autoři knihy Rusko a SSSR ve válkách XX. století, vydané o osm let později, zvýšili trvalé sovětské ztráty na 9703 vojáky, z toho 1156 velitelů, 1477 nižších velitelů a 7070 vojínů (6472 padlých a zemřelých před umístěním v léčebném zařízení, 1152 zemřelých na zranění v nemocnicích a osm na nemoci, 2028 nezvěstných a 43 zahynulých při katastrofách a následkem mimořádných událostí), kdežto zdravotnické ponechali ve stejné výši, tedy 15 251 raněných, postižených kontuzí a popálených a 701 nemocný, z toho 1420 velitelů, 2250 nižších velitelů a 12 282 vojínů.
Podle druhů vojsk utrpěla nejtěžší souhrnné ztráty střelecká vojska – 10 069 –, následovaná tankovými (864), dělostřelectvem (466) a letectvem (102). Na ostatní vojska připadlo 658 osob.
Na porážce Japonců se bezprostředně podílela 6. a 8. jezdecká divize Mongolské lidové revoluční armády o síle 2260 osob včetně 862 velitelů, jimž velel „mongolský Stalin“ – maršál Chorlógín Čojbalsan. Podle oficiálních údajů zveřejněných v listopadu 1939 ztratila mongolská vojska na Chalchyn golu 165 padlých a 401 raněného. Avšak podle pozdější studie mongolského historika Tamira Ganbolda byly mnohem vyšší: celkem 895 osob, z nichž na padlé a zemřelé připadlo 234 osob.
Ruský historik Boris Vadimovič Sokolov však uvádí odlišná čísla. Podle něj se bojů na Chalchyn golu účastnilo 125 000 sovětských a mongolských vojáků, kteří přišli o 7884 padlých, 15 251 raněných, 2225 nemocných a 90 zajatých (z toho 89 sovětských a jeden příslušník Mongolské lidové revoluční armády, který v zajetí zemřel), tj. úhrnem 25 660 osob, k nimž připočetl 143 letouny. Japonsko-mandžuská vojska podle něj nasadila do bojů 75 736 osob, jež ztratily 8808 padlých, 9106 raněných, 2350 nemocných a 204 zajaté, celkem tudíž 20 264 osob a 115 až 130 letounů.
Význam sovětského vítězství
Britský badatel M. Macintosh zhodnotil význam konfliktu následovně: „Sovětské vítězství na Chalchyn golu mělo velký význam a podle všeho mělo velký vliv na rozhodnutí japonské vlády nespolupracovat s Německem v jeho útoku na Sovětský svaz v červnu 1941.“
Nelze také opomenout, že zatímco Japonsko za čtrnáct let své výbojné politiky (1931 až 1945) vyrobilo pouhých 6450 tanků, sovětský průmysl jich v jediném roce 1939 vychrlil 3107. V témže roce vyprodukoval 10 362 letounů proti 4467 japonským.
