Váleční zločinci mohou uprchnout výměnou za život krále. Nizozemská královna chtěla vyjednávat s nacisty
Když se 2. světová válka chýlila ke konci, chtěla se královna Vilemína Nizozemská s nacisty dohodnout na unikátní transakci: výměnou za život belgické královské rodiny by dostala řada prominentních nacistů volnou cestu z Evropy do Jižní Ameriky. Toto až skandální obvinění bylo zveřejněno v nedávno vydaných denících někdejšího holandského ministra zahraničí Eelca van Kleffense. Snaha královny však byla neúspěšná přinejmenším zčásti: belgický král propuštěn nebyl.
Nizozemská královna Vilemína se zřejmě pokusila vyjednat propuštění belgické královské rodiny, kterou drželi v zajetí nacisté. Výměnou za krále Leopolda III. a jeho blízké chtěla pomoci vysoce postaveným nacistům v útěku z Evropy. Informoval o tom holandský deník Trouw, který se odvolává na čerstvě zveřejněné válečné deníky ministra zahraničí nizozemské exilové vlády Eelca Nicolaase van Kleffense.
Královna Vilemína se v březnu 1945 chopila iniciativy a oslovila ministra van Kleffense s prosbou, aby se prostřednictvím papeže pokusil zjistit, zda by bylo možné dosáhnout propuštění belgického krále Leopolda III., který byl v té době i s manželkou a třemi dětmi internován v Rakousku. Propuštění mělo být vykoupeno volnou cestou nacistů z Evropy, která se po pádu třetí říše stala pro zločince doslova horkou půdou. Belgický král v roce 1940 odmítl – na rozdíl od nizozemské panovnice Vilemíny, což vzbuzovalo kontroverze – uprchnout před nacisty z vlasti do zahraničí, a stal se proto zajatcem.
O útěku nacistů před spravedlností z poválečné Evropy víme pouze zlomky. Zatím asi nejvážnější informace se v tomto směru objevila v roce 1999, když vyšlo najevo, že několik vysoce postavených nacistů se do útočišť v Jižní Americe dostalo za pomoci pasů vystavených na smyšlené jméno, které obdrželi oficiální cestou od Mezinárodního výboru Červeného kříže. Ve zmatku a chaosu poválečných let, kdy se přes Evropu přemisťovaly tisíce lidí bez jakýchkoliv dokladů, to není nic překvapivého.
Jak a kudy přesně začal útěk Adolfa Eichmanna, pečlivého úředníka zrůdné nacistické ideologie, který měl mimo jiné na starosti vystěhovalectví Židů z Německa a jejich následnou likvidaci, a Josefa Mengeleho, zvráceného lékaře známého svými pokusy na dvojčatech či tělesně postižených, se ale z nových pamětí nedozvíme. Jasno v Eichmannově útěku, jehož dohnal až Mossad patnáct let po skončení války, neudělal ani on sám. Ve své výpovědi, která je zvěčněná v opusu Spravedlnost v Jeruzalémě Gideona Hausnera, izraelského generálního prokurátora, se nacista do detailů nijak nepustil.
