Od stříbrných dolů na popraviště: Štěpán Šlik dal světu tolar, Jáchyma Ondřeje Šlika setnul kat Mydlář
Tisíce turistů hledící vzhůru do klenby katedrály sv. Víta vnímají její nádheru jako celek víc než jednotlivé historické a umělecké skvosty. Míjejí i 10 metrů vysoký náhrobek, výjimečný výzdobou, kde sochy bohyně moudrosti Minervy a boha války Marta jsou důkazem moci úřednické i vojenské kariéry Leopolda Antonína Šlika, narozeného dne 10. června 1663, císařského generálního válečného komisaře, vyslance, polního maršála i nejvyššího kancléře Českého království. Umístění náhrobku s jeho ostatky v katedrále sv. Víta není náhodné, stejně jako nad náhrobkem se vznášející okřídlená bohyně Fáma, hlásající slávu rodu Šliků s nejsilnějšími kořeny úspěchu kolem měst Ostrov a Jáchymov již 150 let před Leopoldovým narozením.
Jáchymov byl založen v roce 1513, když zde byl objeven výskyt stříbronosných rud a do místa se začali hrnout hledači, horníci i dobrodruzi. Vlastník panství, Štěpán Šlik, ucítil příležitost, skoupil okolní pozemky a založil těžařskou společnost. Šlikové – původně obchodující s plátny a suknem – se dostali do nejvyšší společnosti zásluhou Štěpánova otce, hraběte Kašpara Šlika, tajemníka krále Zikmunda a později říšského kancléře.
Za své služby získal hrad Bassano v Itálii, titul říšského hraběte a z majetků i panství Ostrov a Sokolov. Protože byl Kašpar úspěšný jak v množení majetku tak i dědiců, nebylo divu, že Štěpán Šlik měl sedm bratrů. V roce 1516 se těžba rozběhla natolik, že stálo za to vybudovat osadu Údolí sv. Jáchyma – Joachimsthal, která se rychle rozrůstala a v roce 1523 měla 9 000 obyvatel! O deset let později je to již 18 000 obyvatel, což je víc než v královském horním městě Kutné Hoře a Jáchymov je po Praze druhým největším městem země.
Výsada ražby mincí
Štěpán Šlik uzavřel smlouvu o přímém prodeji stříbra s Norimberkem, ale narazil na královský zákaz vývozu stříbra z Čech. Rychle si spočítal, že výnosnější než prodej surového stříbra je zpracování na mince a jejich prodej. Jenže, to věděl i král, proto byla ražba mincí výlučným právem panovníka. Mohl ho sice udělit významným feudálům, ale mezi ty Šlikové nepatřili. Přesto si poradili!
V roce 1519 začali obcházet vlivné představitele šlechty a nešetříce sliby ani penězi nakonec souhlas Zemského sněmu s ražbou vlastních mincí získali. Na scéně je jedno z nejstarších povolání po prostituci - lobbista! Podmínkou ražby bylo, že Šlikové směli razit jen pražské groše s obrazem Ludvíka Jagellonského, čímž obešli souhlas panovníka k ražbě, který by jim nikdy nedal. To jim ale nevadilo, stejně neměli v úmyslu podmínku dodržovat. Pražské groše razili symbolicky v malém množství a na trh dodávali převážně nové velké a těžké mince.
Od joachimsthaleru k dolaru
V roce 1520 král povýšil Jáchymov na město, což mělo i své stinné stránky. Už v roce 1521 je vydán zákaz vstupu poběhlicím a jedním ze skandálů je zpronevěra 30 000 zlatých jedním z nákupčích. Zkrátka, nic na světě se nemění, jen kostýmy a kulisy. Šlikovské mince si získávají oblibu na burzách a brzy se rozšířily po Evropě včetně Ruska. Staly se vzorem oběživa, užívaného v Čechách a Rakousku až do poloviny 19. století a v jiných zemích ještě déle, čímž předběhly euro o zhruba 350 let!
Název joachimsthaler gulden – zkráceně thaler – se časem změnil na tolar, až se z něj stal dnešní dolar! Když Štěpán zahynul v roce 1526 za války s Turky, patřili Šlikové již k nejvýznamnějším rodinám království. Bude ale hůř! Během bojů mezi katolickým králem Ferdinandem I. a luteránským saským kurfiřtem se Jáchymov přidal na stranu Sasů, po jejichž porážce jsou Šlikové zatčeni a město přichází o privilegia.
Přesto Jáchymov žije dál svým životem, plné dřoucích se horníků, ale i podvodníků, falešných hráčů, prostitutek a dobrodruhů. Nadměrné pití je zábavou chudých i bohatých, mužů i žen a velmi oblíbené jsou závody v pití.
Georgius Agricola
Na druhou stranu má město latinskou školu i první báňskou školu na světě, které přitahují evropské vzdělance, z nichž nejvýznamnějším je doktor Georgius Agricola. Věnuje se teologii, filozofii a filologii, je učitelem řečtiny a hebrejštiny, po studiích v Itálii se stal lékařem a překládá díla starověkých řeckých lékařů. V Jáchymově získal v roce 1527 místo městského lékaře a lékárníka a poprvé se v té době objevují zprávy o podivné chorobě místních horníků.
A právě Agricola se zajímal o vlastnosti nerostů a jejich uplatnění v lékařství. Jeho spis Hermannův dialog nad problematikou kovů vychází od roku 1530 dodnes, stejně jako Dvanáct knih o hornictví s 273 názornými dřevoryty! Významné jsou i jeho spisy z oboru lékařství, hornictví, metalurgie, dodnes – více než 500 let – vnímané jako nepřekonatelný soubor odborných učebnic. Přesto umírá v chudobě, když většinu peněz utratil na vydávání svých knih.
Na katolickém královském dvoře Šlikové v oblibě nejsou a je otázkou času, kdy vypukne konflikt.
Popravený Šlik
Z rodu Šliků stojí za to připomenout i Jáchyma Ondřeje Šlika, který se po smrti císaře Matyáše postavil proti nástupnictví bigotního katolíka Ferdinanda a podporoval saského kurfiřta Johanna Georga. Když bylo povstání v bitvě na Bílé Hoře poraženo, Jáchym Ondřej uprchl z Prahy a uchýlil se k příbuzným do Frýdlantu. Tam byl zajat spojeneckou saskou armádou a v Drážďanech držen kurfiřtem Georgem jako čestný vězeň. Nakonec se Šlikovi kurfiřt Johann Georg odvděčil vskutku vévodsky, když ho vydal Ferdinandovi výměnou za souhlas s odtržením Horní a Dolní Lužice od českých zemí a připojením k Sasku. Inu, v nouzi poznáš přítele!
Při popravě vůdců povstání 21. června 1621 na Staroměstském náměstí se Jáchymu Ondřeji Šlikovi dostalo pochybné cti být popraven jako první. Po stětí mu kat Mydlář usekl pravou ruku, kterou kdysi hlasoval proti Ferdinandovi, a Jáchymova hlava byla, tak jako hlavy všech popravených, na kopí vyvěšena z ochozu staroměstské mostecké věže. Byla tam deset let! Až při saské okupaci Prahy 1631 byly hlavy sňaty a pohřbeny na neznámém místě, jen hlavu Jáchyma Ondřeje Šlika si odnesla rodina.
Smolinec a druhý vzestup i pád Jáchymova
Podivuhodný osud potkal i Ondřejova bratrance, Jindřicha, který se do povstání zapojil na téže straně barikády. Jako ostřílený armádní důstojník byl dokonce zvolen, aby velel pluku, který byl onou „hrstkou Moravanů“, která u zdi obory 8. listopadu 1620 v bitvě na Bílé Hoře bojovala i ve chvíli, když ostatní jednotky už zapíjely porážku či vítězství v malostranských krčmách.
Většina jeho vojáků padla, ale on měl štěstí, přežil a štěstí měl i nadále. Při účtování s vůdci povstání se podařilo prokázat, že byl jen najatým žoldnéřem, a unikl tak trestu. Jako profesionál sloužil v třicetileté válce v katolické císařské armádě a konvertoval ke katolictví. Dotáhl to až na funkci presidenta dvorské válečné rady a zemřel poklidně po podepsání Vestfálského míru v roce 1650.
Jáchymov se propadal do zapomnění, aby se až v polovině 19. století znovu probudil k životu. Stalo se tak ve chvíli, kdy byla objevena nová možnost využití průvodních nerostů těžby stříbra, do té doby považovaných za odpad. Šlo o minerály uranu, tzv. smolince. Černá lesklá barva nerostu byla pro horníky, většinou německé národnosti, vždy neklamným znamením, že jsou na konci stříbrné žíly – že mají smůlu – německy pech. A tak začali horníci minerálu přezdívat „pechstein“ – smolný kámen. Odtud už byl k poetickému názvu smolinec jen kousek.
Pestře zbarvená práškovitá hmota vznikající jeho rozkladem začala být využívána pro barvení skla. Z něj byly vyráběny broušené poháry i mísy zvláštních žlutozelených a žlutooranžových odstínů, typické produkty biedermeieru. Ale i tato móda pominula a s ní podruhé skončil i Jáchymov.
Radium a ozdravné účinky radiace
V roce 1864 došlo na starém dole Svornost k průvalu podzemních vod. Důlní neštěstí kuriózně vedlo k objevu jejich léčivých účinků a budování lázeňského komplexu. Nastalo třetí zmrtvýchvstání Jáchymova, platné dodnes. V roce 1898 popsal Henry Becquerel účinky přirozené radioaktivity, která má do určité své intenzity léčivé účinky. Proto již v roce 1906 přivádělo léčivou radioaktivní vodu ze šachty Svornost do lázní 2 km dlouhé potrubí a v následujících desetiletích navštíví lázně desetitisíce hostů, mezi jinými i Marie Curie-Skłodowská, Karel May, T. G. Masaryk a mnoho dalších osobností.
Účinky přirozené radioaktivity byly sice využívány, ale neznámý byl chemický prvek, který ji vyvolává. Ten se podařilo izolovat až v roce 1898 z odpadového materiálu jáchymovské továrny na barviva. Jeho objeviteli byli profesoři fyziky na pařížské Sorboně, Marie Curie-Skłodowská a její manžel, Pierre Curie, kteří prvek nazvali radium. Poblíž hutě a továrny na uranová barviva vyrostla podle jejich návodu v roce 1907 první továrna na umělou výrobu radia a to Jáchymov znovu proslavilo v celém světě.
Uran v Jáchymově
Tyto objevy však přinesly v první polovině 20. století i destrukci a smrt. Již během 2. světové války plánoval německý wehrmacht zvýšení těžby uranu za účelem využití k vojenským účelům, ale do konce války se Říši nepodařilo dospět k výrobě atomové bomby.
Zato po válce Jáchymov osudu honby za uranem neunikl. Československé území obsadila Rudá armáda jako svou válečnou kořist (sic!) a uzavřela ho. Těžbu uranu vykonávali němečtí váleční zajatci a po komunistickém puči 1948 odpůrci režimu, kteří za dráty koncentráků v nelidských podmínkách a bez ochrany dobývali uran pro sovětské válečné cíle. Názvy smrt přinášejících dolů i trestaneckých lágrů – Svornost, Rovnost, Bratrství – byly výsměchem.
Ještě dnes se Jáchymov vzpamatovává z komunistického drancování. Smutný dojem z ruin šlikovského hradu Freudenstein, ze zničené historické části královského horního města – obklopené haldami hlušiny – poněkud zlepšují prosperující lázně, udržovaná renesanční radnice s muzeem, původní mincovna a starý stříbrný důl Svornost. Jsou to ale jen slabé ozvěny věhlasu, který město mělo. Zbývá doufat, že snad přijde den, kdy Jáchymov znovu narazí na novou žílu prosperity, která jej vrátí k jeho dávné slávě.
