„Malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo.“ Před 50 lety poprvé vkročil člověk na povrch Měsíce
Slavný výrok pronesl při prvním vkročení na povrch měsíce astronaut Neil Armstrong. Stalo se tak 20. července 1969. Dramatické přistání lunárního modulu Orel (Eagle) v době studené války znamenalo velké vítězství Spojených států v kosmickém soutěžení s tehdejším Sovětským svazem, který už zaznamenal řadu úspěchů, včetně vypuštění první družice a prvního člověka do vesmíru. Událost ale znamenala mnohem víc – stala se významným milníkem při dobývání vesmíru, velice důležitém pro rozvoj a možná i budoucí zachování lidského rodu. Na televizních obrazovkách sledovalo přímý přenos více než půl miliardy lidí.
Na osmidenní lunární výpravu se trojice astronautů, velitel Neil Armstrong, pilot lunárního modulu Edwin Buzz Aldrin a pilot velitelského modulu Columbia Michael Collins, vydala 16. července. Jejich kosmickou loď Apollo 11 – tvořenou velitelským, lunárním a servisním modulem – dopravila na oběžnou dráhu do té doby nejmocnější nosná raketa Saturn V. Po třídenním letu, 19. července, Apollo 11 dosáhlo oběžné dráhy kolem Měsíce. Den poté se od lodi oddělil lunární modul s Armstrongem a Aldrinem a zamířil na povrch souputníka Země, do oblasti Moře klidu (Mare Tranquillitatis).
Samotné přistání bylo dramatické, neboť automatický přistávací systém modul naváděl do balvany posetého menšího kráteru. Proto řízení převzal velitel Armstrong, kterému se pak podařilo přistát na rovném místě, jež příhodně nazval Základna klidu. Stihl to těsně, v nádržích zbylo pro přistání palivo pouze na 25 vteřin letu.
O šest a půl hodiny později, už 21. července, pak Neil Armstrong jako první člověk vkročil na povrch Měsíce, tedy jiného vesmírného tělesa než Země. Sestoupil z modulu po žebříku s památným výrokem „Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo“. Druhým mužem na povrchu Měsíce se stal Aldrin, zatímco třetí člen výpravy Collins čekal ve velitelském modulu obíhajícím kolem Luny na návrat svých kolegů.
Do vesmíru poblahopřál i prezident
Pracovní směna Armstronga a Aldrina na povrchu Měsíce trvala dvě a půl hodiny. Astronauti během té doby například nasbírali přes 20 kilogramů měsíčního materiálu, vztyčili americkou vlajku, fotografovali a natáčeli, instalovali vědecké experimenty, včetně seismografu k měření lunárního zemětřesení a reflexního zařízení k laserovému měření vzdálenosti Měsíce a Země. Stihli i krátký „telefonický“ rozhovor s tehdejším prezidentem Richardem Nixonem, který jim zavolal z Oválné pracovny Bílého domu.
Ještě 21. července po přibližně 21 hodinách a 30 minutách od přistání se vzletový modul Orla vydal zpět ke Columbii. Po necelých čtyřech hodinách se oba aparáty spojily a Armstrong s Aldrinem přestoupili do velitelského modulu. Hodinu nato Columbia zamířila s astronauty k Zemi. Ještě před tím se ale odpojila od Orla a nechala ho obíhat kolem Měsíce. O tři dny později astronauti přistáli v Tichém oceánu.
Úspěšně završená mise Apollo 11 tak naplnila cíl stanovený v roce 1961 americkým prezidentem Johnem Fitzgeraldem Kennedym – přistát s posádkou do konce desetiletí na povrchu Měsíce a bezpečně ji vrátit na Zemi. Tento náročný úkol vyžadoval odpovídající velký rozpočet. Celkové náklady na realizaci programu Apollo v letech 1961 až 1973 podle statistik stály americké vlády 25,4 miliardy tehdejších dolarů, což se v přepočtu rovná zhruba 153 miliardám dnešní hodnoty dolaru (téměř 3,5 bilionu Kč).
Náročnost celého programu dokumentuje mimo jiné tragická událost z roku 1967. Při předstartovním testu tehdy vypukl v kabině lodi Apollo 1 požár a o život přišla celá tříčlenná posádka. S možností špatného konce se počítalo i u mise Apolla 11 s prvním přistáním lidí na Měsíci a prezident Nixon měl připravený scénář i pro tento případ.
Naposledy člověk chodil po Měsíci koncem roku 1972 v rámci mise Apollo 17. Nyní americká vesmírná agentura NASA chystá návrat na Měsíc a v budoucnu možná i setrvání lidí na něm. V rámci programu Artemis, nazvaného podle řecké bohyně, jež byla dvojčetem boha Apollona, by další posádka mohla přistát na jižním pólu přirozeného souputníka Země do roku 2024.
