Svého činu, který zažehl 1. světovou válku, nelitoval. Před 125 lety se narodil atentátník Gavrilo Princip
Jeho výstřely 28. června 1914 v Sarajevu zabily následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželku Žofii Chotkovou. Atentát spustil nátlakovou akci středoevropské monarchie proti Srbsku, která posléze přerostla v ozbrojený konflikt, do něhož se postupně zapojily všechny mocnosti té doby. Člověk, o kterém je řeč, byl bosensko-srbský politický aktivista a jmenoval se Gavrilo Princip. Ve čtvrtek 25. července uplynulo 125 let od jeho narození.
Gavrilo Princip se narodil 25. července 1894 ve vsi Oblaj v dnešní Bosně a Hercegovině. Datum jeho narození je dost podstatné. V okamžiku, kdy spáchal atentát na příštího rakousko-uherského císaře, mu totiž bylo 19 let a k dosažení 20. narozenin mu zbýval jen necelý měsíc. Při soudním procesu mu tak jako osobě, které v den vykonání skutku nebylo ještě 20 let, nehrozil trest smrti. Ten by zcela určitě – kdyby byl starší – dostal, takto vyfasoval „jen“ 20 let krutého žaláře.
Malý Gavrilo navštěvoval základní školu v Grahovu. Traduje se, že mezi vrstevníky vynikal především v romantické a historické literatuře. Od svého učitele dostal sbírku srbské hrdinské lidové poezie. Ve třinácti letech plánoval vojenskou kariéru a odešel do Sarajeva studovat na vojenskou školu. Po návratu se však rozhodl pro obchodní kariéru a zapsal se na obchodní akademii, kde strávil tři roky.
Začátky Principových politických aktivit se datují do roku 1911, kdy se stal členem spolku Mladá Bosna, který byl tvořen i Chorvaty či bosenskými muslimy. Ti všichni společně usilovali o nezávislost Bosny. Princip se již v únoru 1912 zúčastnil demonstrací proti sarajevským úřadům, za což byl vyloučen ze školy a odešel do Bělehradu. Tam se pokusil dostat na První bělehradské gymnázium, ale neuspěl u přijímacích zkoušek. Politicky zůstal stále aktivní.
V první polovině roku 1914 se mu naskytla příležitost prokázat odvahu, když se dostal do skupinky mladíků, za níž stál plukovník srbského generálního štábu Dragutin Dimitrijević-Apis a která měla provést atentát na rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este při jeho návštěvě armádních manévrů. Pro úplnost dodejme, že o něco podobného se pokoušela již organizace Černá ruka, která chtěla o tři roky dříve zabít samotného císaře Františka Josefa I.
František Ferdinand d´Este si mohl pro svou návštěvu Sarajeva jen těžko vybrat horší den než 28. červen. Je to totiž „Vidov dan“ – jeden z nejvýznamnějších okamžiků srbské historie, dne bitvy na Kosově poli v roce 1389. Navíc jel v otevřeném voze hlavními třídami Sarajeva, které byly přeplněné lidmi.
Samotný atentát se podařil až na druhý pokus. Nejprve si to Principovi komplicové (Mehmedbašić, Čubrlilović) rozmysleli a k činu nepřikročili. Následně Nedeljko Čabrinović už neváhal a hodil proti arcivévodovu autu bombu. Ta však byly špatně načasovaná, od vozu se odrazila a vybuchla až před vozem následujícím. Vše vypadalo na veliké fiasko.
Otřesený a šokovaný arcivévoda pokračoval na sarajevskou radnici, kde následně padlo rozhodnutí o změně jeho programu. Logistický zmatek a nedostatečné bezpečnostní opatření pak zapříčinily, že část kolony aut špatně odbočila a arcivévodovo auto zacouvalo přímo k místům, kde se nacházel Princip, který se už pomalu smiřoval s neúspěchem celé akce. Druhou nabídnutou šanci však využil a začal střílet. Arcivévodský pár byl během pár minut mrtev.
Gavrilo Princip se sice (stejně jako další spiklenci) pokusil o sebevraždu, cyankáli však neúčinkovala (naopak vyvolala zvracení), v zastřelení mu zabránili přítomní lidé v davu. V říjnu 1914 byl pak ve dvanáctidenním procesu odsouzen na dvacet let žaláře. Členy soudního tribunálu byli i dva Češi: Antonín Piťha a Emanuel Fialka. Jedním z obhájců byl také Čech, doktor Václav Málek. Princip byl držen v krutých podmínkách, ještě zhoršených válkou (například byl dlouhé dny zavřený v cele v naprosté tmě). Pokusil se i o sebevraždu oběšením (na kusu prostěradla). Zemřel na tuberkulózu 28. dubna 1918 v Terezíně. Dobové zprávy uváděly, že v době své smrti vážil pouhých 40 kilogramů.
Principův čin ve svém důsledku vedl k rozpoutání 1. světové války, i když spíš jen urychlil její začátek. Tehdejší politická situace v Evropě připomínala sud se střelným prachem a některé mocnosti (především Německé císařství) jen čekaly na vhodnou záminku na zažehnutí válečného požáru. A Sarajevo bylo takovou z nich…
