Zapomenutá invaze z druhé světové války. Operace Dragoon způsobila nacistům těžké ztráty
Před dvěma měsíci proběhly velkolepé oslavy 75. výročí spojenecké invaze v Normandii, největší obojživelné operace v dějinách. Patnáctého srpna 1944 však na plážích francouzské Riviéry, mezi Cannes a Toulonem, proběhla další vyloďovací operace, nesoucí krycí název „Dragoon“, která zůstává ve stínu zájmu veřejnosti.
V polovině srpna 1944 se německé vrchní velení rozhodlo stáhnout všechna svá vojska ze země galského kohouta na německé území, neboť pokusy zlikvidovat spojenecké předmostí v Normandii ztroskotaly, u Falaise hrozilo obklíčení, a navíc Pattonova americká 3. armáda mohla proniknout na komunikace Wehrmachtu v jižní Francii.
Spojenci měli drtivou převahu na moři a ve vzduchu
V červnu 1944 se čtyři pěší a jedna tanková divize z německé skupiny armád „G“ přesunuly do Normandie. Začátkem srpna je posílila ještě jedna tanková divize. Místo toho se z Normandie stáhly dvě pocuchané pěší divize, čímž se stav německých ozbrojených sil v jižní Francii snížil k 15. srpnu, dni spojenecké invaze, na deset divizí, z nichž devět včetně 11. tankové patřilo k 19. armádě generála Friedricha Wieseho. Němci sice soustředili v jižní Francii 200 000 vojáků, ale jen 30 000 na pobřeží.
Původně nesla spojenecká operace v jižní Francii krycí název „Anvil“, ale 1. srpna 1944 ji přejmenovali na „Dragoon“. Západní operační skupina viceadmirála Henryho Hewitta měla 880 bojových, dopravních a výsadkových lodí a přes 1370 vyloďovacích prostředků na palubách jiných lodí. Vyloďování krylo 250 válečných lodí, z toho pět bitevních, devět mateřských letadlových, z nichž mohlo startovat 200 letadel, 26 křižníků a 85 torpédoborců. Z italských letišť operovalo 1900 bojových letounů. Americkou 7. armádu generálporučíka Alexandera Patche, vyloďující se na Azurovém pobřeží, podporovalo 4100 letounů XII. velitelství taktického letectva na Korsice a bombardéry americké 15. letecké armády v Itálii. Proti těmto obrovským silám nemohli Němci postavit adekvátní hráz.
Yankeeové se vylodili na třech plážích
Americkou 7. armádu tvořil zatím pouze VI. sbor generálmajora Truscotta (3, 36. a 45. pěší divize) a několik podpůrných jednotek. V půl páté ráno začal výsadek 1. prozatímní vzdušné výsadkové skupiny, tvořené Američany a Brity. Následovala vlna kluzáků (celkem se shození výsadku zúčastnilo 400 letounů), jež přistávaly na pole plná překážek a havárie jim způsobily citelné ztráty. Večer se v týlu obránců nalézalo již 9000 amerických a britských výsadkářů.
Vyloďovací akce Američanů proběhla na třech plážích. Západně od Saint-Tropez se vylodila 3. pěší divize na pláži Alpha, 45. pěší divize východně od Saint-Tropez na pláži Delta a 36. pěší divize severovýchodně od 45. pěší divize na pláži Camel, kde Němci kladli nejsilnější odpor. Američané přesto postoupili na všech plážích, kdežto výsadkáři dobyli Le Muy a Draguignan. Prvního dne operace „Dragoon“ ztratil VI. sbor jen 95 padlých a 385 raněných; celková bojová úmrtí Američanů včetně leteckých a námořních jednotek činila 198.
Také Francouzi se zapojili
Za něco více než dva týdny vysadili Spojenci 190 565 vojáků, 41 534 vozidel a 219 205 tun materiálu. Francouzský II. sbor na levém křídle tvořila 1. pěší, 9. koloniální a 3. alžírská divize. Nyní ho posílil I. sbor. Oba tvořily francouzskou armádu „B“ pod velením generála Jeana de Lattre de Tassignyho, jež se 25. září přejmenovala na 1. francouzskou armádu. Osmadvacátého srpna Francouzi osvobodili Toulon a Marseille, kde vypuklo lidové povstání, a zmocnili se 47 717 zajatců za cenu 1144 padlých a 4346 raněných.
Spojenci postupují
Šestnáctého srpna vyrazily všechny tři americké pěší divize do útoku. Německý ústup kryla 11. tanková divize, jediný plně vyzbrojený tankový svazek, jenž Němcům po těžkých ztrátách v bitvě o Normandii v celé zemi galského kohouta ještě zbýval.
Truscottův VI. sbor postupoval na sever jedním proudem údolím řeky Rhôny a druhým na Grenoble, který osvobodil 23. srpna. Za pouhých čtrnáct dní značně postoupil, zajal 32 211 Němců, zničil nebo ukořistil 1316 z 1481 děl a minometů 19. armády za cenu 1395 padlých a 5879 raněných. Německá 11. tanková a 388. pěší divize kladly deset dní silný odpor u strategicky důležité Montemilarské brány, průsmyku, jímž prochází silnice na Lyon. Němci, kteří se pokoušeli o protiútok rovněž u Grenoblu, udrželi Montemilarskou bránu až do té doby, než se hlavním silám skupiny armád „G“ generála Johannese Blaskowitze podařilo uniknout. Američané se snažili co nejrychleji pronásledovat protivníka ustupujícího k Lyonu, avšak Němci i zde nakonec unikli. Lyon osvobodili 3. září Francouzi. Další těžké boje svedl VI. sbor u Besançonu, jejž po dvoudenních bojích dobyla 3. pěší divize. Také 45. pěší divize, postupující na pravém křídle sboru, se zapletla do prudkých bojů.
Promarněná příležitost
Právě těmito boji ztratili Američané kontakt s ustupujícím jádrem nepřátelských sil, jež poté unikly přes Belfort. Yankeeové sice obsadili Vesoul západně od Belfortu, ale tam se jejich postup zastavil a Belfort nedobyli. Francouzský I. sbor, bojující západně od VI., dobyl 15. září Dijon a setkal se tu s americkou 3. armádou, čímž vznikla souvislá fronta od Severního moře až po švýcarské hranice. K tomuto datu se Patchova 7. armáda během operace „Dragoon“ zmocnila 57 000 zajatců z 88 000, o něž skupina armád „G“ přišla během celého tažení. Americká 7. a francouzská 1. armáda se staly součástí nově vytvořené 6. skupiny armád amerického generálporučíka Jacoba Deverse.
Shrnutí operace „Dragoon“
Podle závěrečného hlášení Armádní bojové ztráty a nebojová úmrtí ve druhé světové válce (7. 12. 1941–31. 12. 1946), vydaného roku 1953, činily bojové ztráty americké armády během operace „Dragoon“, probíhající od 15. srpna do 14. září 1944, 15 574 vojáků, z toho 7301 mrtvý, 5804 byli raněni a utrpěli úrazy a 2257 padlo do zajetí či se ocitlo v internaci. Z toho na bojové divize připadlo 2251 bojových ztrát, na letecké jednotky 7500 a na ostatní 5823. To je v porovnání s 63 360 případy bojových ztrát v Normandii od 6. června do 24. července 1944 opravdu málo, zvláště uvážíme-li, že Spojenci hlavně díky velkému množství zajatců způsobili Němcům daleko větší ztráty, než sami utrpěli.
