Astrid Švédská: Milovaná belgická královna, kterou potkal tragický osud
Až příliš nápadně připomíná život někdejší belgické královny otazníky prošpikovaný příběh legendární princezny Diany. Byla okouzlující, opravdová, milující, výrazná a zemřela příliš mladá na to, aby se veřejnosti stihla zprotivit. Letos od její tragické smrti uplyne již osmdesát pět let.
Narodila se roku 1905 jako vnučka dvou králů, švédského a dánského. Dětství nejmladší dcery švédského prince a vévody Karla Švédského a dánské princezny Ingeborg Dánské však rozhodně nebylo pohádkové. Striktní režim dívčích internátních škol měl k rozmazlování daleko, a tak z malé aristokratky vychoval skromnou a možná až příliš distingovanou dámu, která byla jako budoucí nevěsta doslova na roztrhání. Mezi několika vhodnými kandidáty na ženicha nakonec zvítězil tehdy pětadvacetiletý princ Leopold Belgický.
Láska, která se nesluší
O sňatku se na veřejnosti hovořilo jako o čistém aktu lásky prostého mocenských a politických taktik. A přesně tak soužití Astrid a Leopolda i vypadalo. Působili zamilovaně, špitali si a tiskli se k sobě dokonce i během oficiálních událostí, kdy etiketa radila pravý opak.
Své tři děti vychovávala Astrid v rodinném prostředí malé vily, sama jim vařila a procházela se s nimi bruselskými ulicemi, čímž na sebe strhávala množství nechtěné pozornosti. V porušování protokolu zašla dokonce tak daleko, že se během vojenské přehlídky sama smísila s davem lidí, aby spatřila svého muže v čele regimentu. Buržoazie se ošívala, prostí lidé jásali.
Trnem v oku i vzorem
Do samého centra pozornosti se pár dostal v okamžiku, kdy se Leopold III. stal králem. Na trůn postoupil nečekaně brzy a vinou neštěstí, které potkalo jeho otce Alberta I. Ten roku 1934 podlehl své, na tehdejší poměry, poněkud neobvyklé vášni, kdy se jako horolezec zřítil v pohoří Merché les Dames.
Některé teorie naznačovaly, že nešlo tak úplně o nehodu. S ohledem na politický vývoj v Evropě, sílící vliv Německa a jeho komplikované vztahy s Belgií se dokonce spekulovalo o tom, že šlo o smrt na objednávku Hitlera. A tak se Astrid stala královnou. Po boku svého korunovaného muže však měla strávit pouhých osmnáct měsíců.
A bylo ticho
V létě roku 1935 byla Astrid počtvrté těhotná, a tak si nejspíš chtěla s manželem užít pár klidných chvil bez miminka. Vyjeli si na výlet a poslední volný den, 29. srpna absolvovali pěší túru v Küssnachtu, ve švýcarském kantonu Schwyz. Cestou zpět usadili řidiče na zadní sedadlo svého vozu Packard One-Twenty a král si sám sedl za volant. Astrid vedle něj, aby mohla držet mapu a navigovat.
A právě tato konstelace se jim stala osudnou. Cestou nastala nějaká nejasnost, král se podíval vedle sebe, aby zkontroloval mapu, ale nezvládl řízení, sjel z cesty a auto se zřítilo ze svahu a narazilo do stromu. Oba náraz vymrštil ze sedadel. Leopold a šofér byli pouze lehce zraněni, ale tehdy devětadvacetiletá královna svým těžkým zraněním na místě podlehla. Zemřela v náruči svého zoufalého manžela na frakturu lebky.
Na místě nehody nechal pak truchlící král vystavět kapli a osudný vůz nechal potopit v hlubokých vodách Lucernského jezera, blízko kterého se nehoda udála. Během královnina pohřbu pak odmítl nastoupit do kočáru a šel za pohřebním vozem celou cestu pěšky až ke královské kryptě v Laeken. Se smrtí své ženy se nikdy nevyrovnal. Dokonce vydal plošný zákaz o mrtvé mluvit a z Astridiny ložnice vytvořil svou vlastní třináctou komnatu. Ničeho se v ní údajně nikdy nedotkl a místnost navždy zapečetil. Dva z Astridiných potomků, Filip Belgický a Jindřich I. Lucemburský, dnes stojí v čele dvou zemí.
