Sexuální panny začaly jako pomoc nebohým námořníkům a skončily jako zneužívaní roboti
Když se řekne „sexuální panna“ nebo pejorativněji „šukací panna“, všichni si vybavíme ty nebohé nafukovací blondýny s… hm… řekněme překvapenými výrazy. Jenže před několika stoletími takhle sexuální panny vůbec nevypadaly. A upřímně takhle nevypadají ani dnes. A nejspíš by vám to dnes už dokázaly samy říct.
V šestnáctém a sedmnáctém století se mořeplavci ocitli v úplně nové situaci. Objevitelské cesty je totiž donutily nově vyrážet přes celé oceány a to znamenalo kromě hromady dalších nepříjemností i to, že se nedalo zavadit o ženu celé dlouhé měsíce a občas i roky. Námořníci jsou ale sebranka vynalézavá, a tak si začali z hadrů motat jakési postavy zhruba ženských tvarů, aby se nad nimi mohli ukájet. Nejznámější svými výtvory byli Holanďané, takže se pro tyhle sexuální panny vžil výraz „holandské manželky“. V Japonsku se tak sexuálním pannám říká dodnes.
A tohle je jenom začátek dlouhé a podivné historie umělých žen stvořených k tomu, aby s nimi měli muži sex. Ten zbytek, který obsahuje nacisty, panenku Barbie, roboty a rakouského malíře, ten si můžete poslechnout v dnešním díle našeho podcastu o historii sexu, sexuality a erotiky, podcastu Hodina dějepichu.
