Hodina dějepichu: Dnešní polárníci jsou hrdinové, původní polárníci byli sebevrazi
Až padesátistupňové mrazy, nelítostný vítr, žalostné vybavení a v podstatě žádné know-how, které by vám mohlo pomoct v pekle zamrzlého dna světa přežít. Zhruba tak nějak vypadaly antarktické expedice začátkem dvacátého století. Ale Antarktida byla zkrátka jedním z posledních bílých míst na mapě a někdo tam prostě jít musel.
Jak se chýlil konec devatenáctého století, věk objevů už taky mlel z posledního. Průzkumníci, vyměřovači, vědci, dobrodruzi a objevitelé se vydávali do nitra Amazonského pralesa, samotného srdce černého kontinentu, drali se na vrcholky Himálaje a prolézali jeden tichomořský ostrov za druhým. Na světě zbylo už jen velice málo bílých míst. A ta, která zbyla, byla bílá skutečně nelítostně a ve všech významech toho slova.
Severní pól a jižní pól. Krajiny už od pohledu jak z jiného světa. Místa naprosto nehostinná pro člověka. Cizí planety. Ale zatímco severní pól byl „jen“ sestava nebezpečně se pohybujících titánských ledových ker, jižní pól obklopoval celý jeden tajemný kontinent. Záhadná Antarktida. Není divu, že objevitele začala lákat čím dál tím silněji. Ale jaké oběti si objevy v ledovém pekle vyžádají? I na to přijde řeč v našem podcastu o nejšťavnatějších částech historie, v Hodině dějepichu!
