Dnes se podíváme na dva české historické velkofilmy. Jeden se jmenuje Jan Žižka a byl natočen Otakarem Vávrou v první polovině 50. let. Ten druhý se, překvapivě, jmenuje Jan Žižka a na točil ho Petr Jákl jen několik let nazpátek. Oba filmy mají něco do sebe, oba vzbuzují vášně. Na karlovarském festivalu se o nich přišel s Honzou pobavit šéfredaktor Reflexu Martin Bartkovský.
Zatímco Vávrův padesátkový Žižka je velký a barevný historický velkofilm, ten Jáklův je potemnělá a téměř komorní záležitost. Zatímco v 50. letech se kladl důraz na národ a odpor vůči všemu západnímu, moderní Jan Žižka je plný hollywoodských herců. A zatímco Vávrův film téměř přetéká hned několika na sebe neuměle naroubovanými ideologiemi, Jáklův snímek má sotva příběh.
Abychom byli k oběma filmům fér, rozhodli jsme se pro bodový systém. Přišli jsme hned s několika kategoriemi a v těch rozhodujeme, který snímek exceluje a který zaostává. Což neznamená, že se debata obejde bez pří a tahanic. A pokud jste někdy slyšeli mluvit Honzu a Martina, tak víte, že se neobejde ani bez špatných imitací padesátkových herců. Zkrátka bonusová epizoda, jak má být.
