Tati, nutně všechny ty hračky potřebuju! Jak dětem vysvětlit, že peníze si netiskneme doma na tiskárně
Nároky na finanční gramotnost stále rostou a čím dál víc rodičů se zajímá o to, jak své děti včas naučit zacházení s penězi. Jenže pohled do statistik ukazuje, že ani dospělí na tom nesou zrovna dobře. Počet lidí v exekuci je v České republice zhruba 800 tisíc. To je neskutečné číslo a zároveň velká motivace pro rodiče. Tohle pro své potomky určitě nechce nikdo z nich. Jak na to?
Podle výzkumu České spořitelny si 53 procent rodičů myslí, že jejich děti umí hospodařit zhruba stejně jako jejich vrstevníci. Zároveň to ale podle 35 procent rodičů zrovna jejich dítě umí lépe než ostatní, zatímco jen 12 procent se domnívá, že jsou na tom jejich potomci hůř. Aby bylo více dětí nadprůměrných než podprůměrných samozřejmě není možné. Z průzkumu tedy vyplývá, že nezanedbatelná část rodičů schopnosti svých dětí hospodařit nadhodnocuje.
Prakticky všichni rodiče zároveň říkají, že se své děti snaží finančně vzdělávat. Dělají to ale správně a včas?
Děti a peníze
Jak vysvětlit penízeProč dítěti založit účetDomácí práce a brigádyJak vydělávají youtubeřiPodvodné maily
Dítě si peněz všimne buď nečekaně brzy, nebo ještě dřív. Vidí vás platit v obchodě, hlavně, když kupujete něco jemu. Aniž byste si to moc uvědomovali či se na to extra připravovali, mluvíte s ním o nich. Pravděpodobně mu říkáte, že na dvacáté autíčko, které třetí den bude někde hluboko v krabici mezi ostatními hračkami, které taky moc potřebovalo, nemáte už dost peněz. Někdy ve stejné době si dítě oblíbí mince a pravděpodobně se s nimi bude snažit hrát na prodavače a zákazníka. To je ta správná doba začít s výukou o penězích a především o hospodaření. Ovšem nepředčítejte svému potomkovi z učebnice ekonomie. Učte ho přirozeně.
Jistě, to se lehko řekne, ale hůř udělá.
Vyhněte se chybám
Jedna z definic ekonomie říká, že je to věda o uspokojování neomezených potřeb a tužeb člověka pomocí omezených zdrojů. Zjednodušeně řečeno, jsme schopni utratit jakékoliv množství peněz. Pokud čtete tyto řádky, asi už dobře víte, že ona neomezenost potřeb a tužeb je nejvíc vidět právě na dětech. Protože i když kdysi jeden prestižní zahraniční list vyhlásil za nejlepší hračky pro děti klacek a hlínu, váš syn ten sliz z reklamy prostě potřebuje úplně stejně jako vaše dcera tu panenku, která umí vařit a v noci svítí nebo co.
Ostatně potvrzuje to i autor zmiňovaného průzkumu České spořitelny Petr Procházka: “Děti by od rodičů často uvítaly i více peněz a je přitom jedno, kolik dostávají. Chtějí to jak ty s nízkým kapesným, tak ty s vysokým.” Prostě víc za všech okolností, ony už si s nimi poradí.
Že my dospělí neutratíme všechno v den, kdy nám přijde výplata na účet, není dáno naší asketičností. Ne, máme k tomu silnou, řekněme, praktickou motivaci, a také určitý návyk, osvojený nejlépe od rodičů (anebo nemáme, a pak možná patříme k těm 800 tisícům v exekuci).
Dnes rodiče na výuku svých dětí dbají extrémně, ale často se při tom vytrácí přirozenost a praktičnost. Místo nich přichází jistá “učebnicovost” a teoretické vysvětlování. Velmi často se také rodiče při snaze naučit dítě zacházet s penězi zaměří jen na jeden aspekt, obvykle na to, aby dítě kapesné nedostávalo jen tak, ale aby si uvědomilo, že pro to musí něco udělat. To je sice velmi podstatná a možná vůbec nejdůležitější část celého koloběhu peněz, ale ne jediná. Jak už jsme řekli, člověk je schopen utratit jakékoliv množství peněz. Hospodaření ale není jen o příjmové stránce, i když si to myslí i mnozí ministři.
I když žádný univerzálně správný návod neexistuje, vyhněte se alespoň dvěma základním chybám. Zaprvé nezapomeňte, že hospodaření má více částí. Zadruhé pamatujte, že bez praxe bude vaše snaha velmi pravděpodobně k ničemu.
Motivace
Aby se dítě něco doopravdy naučilo, musí mít motivaci. Musí chtít něco, na čem se dá hospodaření s penězi ukázat v praxi. Teoretické povídání o číslech na papírcích nebude mít žádný efekt, pokud váš potomek není Sheldon Cooper. Vzdělání samo o sobě asi tou motivací nebude. Nepřijde a neřekne “Tati, přečti mi místo Káji Maříka eseje Warrena Buffeta.”
Ne, ale patrně si bude chtít hrát na zmíněného prodavače (protože to viděl). Možná bude chtít s vámi do práce, podívat se co děláte (protože o tom doma někdy mluvíte). A zcela určitě bude chtít, abyste mu koupili něco fakt drahého (protože to viděl u kamaráda a fakt to potřebuje).
Snažte se takové okamžiky neodbýt a využít je k nenásilnému poučení.
Prodavač
Při hře na prodavače dělejte prodavače. Prodávejte věci tak, aby dítě vidělo, že si nemůže koupit všechno, neb nemá dost peněz. Využijte situace a poučte ho o tom, že je to úplně normální situace. Nemůže mít všechno hned. Peněz máme omezené množství. Vysvětlete mu, jak peníze vyděláváte, případně mu nabídněte, jak si peníze může při hře vydělat on a poukažte na paralelu s vaší prací. Uvidíte, výklad při hře vám půjde sám.
Práce
Pokud se váš synek či dcerka domohou návštěvy vaší práce, ukažte jim tam, co děláte a proč je to potřeba. Dítě by mělo pochopit, za co dostáváte peníze – prosím, nevykládejte jim, že je to tam strašné, že pracovat nechcete a pracujete jen pro peníze, naopak se zaměřte na to, že děláte něco, co je užitečné. Zároveň by ale váš potomek měl vnímat, že práce určitou námahou je. Řekněte mu, že jedině takhle dostanete další peníze, za které můžete pak nakupovat. Že opravdu nevypadnou z bankomatu jen tak.
Umožní vám to rovněž ukázat svému dítěti, proč s ním nemůžete být celý den. Že to každodenní odloučení má svůj význam i pro něj.
Hračka
Až po vás dítě bude žádat drahou hračku, přemožte se a opět využijte situaci k edukaci. Jednou z nejdůležitějších věcí je naučit potomka šetřit. Na hračce či atrakci, kterou chce, to půjde nejlíp. Můžete se s ním třeba domluvit, že našetří polovinu potřebné částky a druhou půlku mu pak už dáte. Výhodou takto odloženého nákupu může být i to, že dítě své přání bude měnit a teprve časem dojde k hračce, kterou opravdu chce. Díky tomu, ale také díky delšímu čekání na hračku, si jí dítě pravděpodobně bude více vážit. Navíc může pocítit i určité uspokojení, protože překonalo překážky k dosažení hračky. To mimochodem dětem dnes často chybí. Přitom takový pocit je k nezaplacení.
Navíc průběžně našetřená částka funguje zároveň jako rezerva.
Děťátko, školák a puberťák
Pamatujte na to, že v každém věku musíte s potomkem jednat přiměřeně. Nemá smysl si s puberťákem, který po vás chce ferrari, hrát na podavače. Naopak se vám v tuto dobu bude hodit, že jste mu finance vysvětlili včas. Vlastně, pokud jste tak učinili, puberťák po vás ferrari chtít nebude.
Začněte hrou, návštěvou práce, povídáním, vysvětlováním, šetřením z občasných příspěvků do kasičky. Pak i pravidelným kapesným (to probereme v jiném článku). Rozvíjejte návyky, odměňujte ho, pokud šetří, nenechte se umluvit, když měl možnost našetřit a neudělal to. Odhalujte mu postupně náklady, které nevidí, ale vždy tak, aby tomu rozuměl.
Postupně s věkem a věcmi, které si dítě bude hradit samo, se domluvte a zvyšujte minimální částku, kterou bude mít vždy v pokladničce jako rezervu. Zapojujte dítě postupně do povinných plateb. Ať si hradí třeba sešity další pomůcky ve škole. I to je bude motivovat k tomu, aby měly rezervu.
Peníze nejsou konečná
Život není o penězích, ale spokojit se s frází “v životě nejde jen o peníze” a udělat z nich před dětmi tabu ve snaze neudělat z nich chamtivce může jen člověk, který smysl peněz nepochopil nebo s nimi má sám nějaký problém. Dítě dobře chápe, že (snad krom hry samotné) peníze samy o sobě nejsou k ničemu dobré. Peníze jsou prostředkem k dosahování důležitějších věcí. A nenaučí-li se s nimi člověk včas zacházet, nedosáhne ani na věci, které jsou důležitější.
Ukažte dítěti, že hodnota peněz reprezentuje něco reálného. Že dvě koruny jsou rohlík, stokoruna angličák nebo pizza, dvě stovky kino, pětistovka malá koloběžka a podobně. Říkejte mu tímto způsobem, na co si už ušetřilo. Spojujte peníze s hodnotou něčeho, co zná, má k tomu vztah. Bude mít radost, že našetřilo.
Dělejte ale to samé na příjmové stránce. Ukažte potomkovi, kolik si za den vyděláte a co za to rodina má, co je potřeba z toho koupit a kolik (= na co) vám zbude. Snažte se mu tím přiblížit hodnotu a smysl vaší práce.
Peníze nejsou podstatou hospodaření, jen skvělým nástrojem. Ukažte dítěti, že by to celé fungovalo i bez peněz, ale podstatně komplikovaněji. Dejme tomu, že pacujete v pekárně. Za osmihodinovou práci byste místo peněz dostali tisíc rohlíků a dalších osm hodin byste je pak vyměňovali s jinými lidmi za jiné věci, které potřebujete. Můžete si pro názornost zahrát na prodavače bez peněz.
Peníze usnadňují směnu a šetří čas. Dítě na konkrétní ukázce pochopí (ale občas mu to musíte připomenout), že díky nim s ním můžete trávit víc času a snáz získat něco užitečného, ale že to stojí čas a úsilí.
Ale znovu: musíte být zásadoví. Když mu budete kázat o práci, šetření a omezenosti zdrojů a pak mu koupíte kdykoliv cokoliv, teoretickým poučkám nebude věnovat pozornost a zvykne si na neomezený přísun čehokoliv.
Omezené možnosti
Jen když dítě uvidí celý koloběh peněz od příjmu, přes šetření až po výdaj, může tomu celému porozumět a bude mít šanci naučit se dobře hospodařit. Musí to ale vidět a musí, alespoň než mu bude deset, mít výsledky na dohled.
Možná se vám nebude líbit, že si dítě přepočítává své peníze příliš často. Nepropadejte panice, že z vašeho potomka bude mamonář. Naopak, přehled o penězích se mu bude hodit, až se setká s penězi, které si nevezme do ruky, ale bude je mít jen napsané na účtu. Ostatně “neviditelné” peníze dělají velké problémy i dospělým. Na rozdíl od peněženky se platební karta neztenčuje.
Podtrženo, sečteno
Dítě musí být být vtaženo do procestu, musí si hospodaření vyzkoušet na sobě, musí pocítit důsledky špatných rozhodnutí, překotného utrácení. Hrou i ve skutečnosti. Můžete dítěti ukázat na nedávno koupených hračkách, které dítě odložilo už druhý den, že místo toho mohl mít něco jiného. Vždy je to něco za něco.
Dítě musí mít určitou volnost v nakládání s penězi právě proto, aby se naučilo zodpovědnosti. Mantinely mít musí, ale když mu nedovolíte rozhodnout, nic se nenaučí. Nepodrobujte ho drtivé kritice, když si vybere něco, co se vám moc nelíbí. I volba samotná něco odráží – možná se z ní může poučit spíš rodič. Jakékoliv rozhodnutí dítěte je dobrou příležitostí k dalšímu vysvětlování.
Dítě musí pochopit následující důležitá sdělení: Množství peněz je omezené, stejně jako čas. Může mít v podstatě cokoliv, ale ne všechno a ne hned. Doopravdy si to uvědomí jen pokud se ho to bude nějak týkat. Pokud si troufnete, dejte mu možnost ovlivnit váš nákup nebo rovnou dovolenou. K moři, nebo na chalupu? Pokud chceš k moři, dobře, poletíme, ale už nám nezbudou peníze na to nové kolo, co jsi tak chtěl. Vždy je to něco za něco.
