Srovnání knih foodbloggerek: Co jedné přebývá, to druhé zjevně chybí, ale recepty mají výborné
Že se blíží vánoční hysterie, poznáte – mimo jiné – podle přetékajících knihkupectví. Zejména z kuchařek se stal vděčný artikl, letos jich na sklonku roku vychází hromada. Vydavatelství stále častěji nabízejí možnost vydat kuchařku i foodbloggerům. Zkusme je porovnat.
Úvaha vydavatelů je logická a v dnešní úsporné době i pochopitelná. Foodbloggeři si své internetové deníčky z kuchyně pořizují sami. Vymyslí, uvaří, nafotí, napíšou. Proč by tedy totéž nezvládli i pro knižní vydání svých receptů. Náklady se tím dramaticky snižují, obvykle kuchařky vznikají v početných týmech, kdy má autor k ruce kromě fotografa i foodstylistu a dekorstylistu. Ti všichni pochopitelně očekávají nějaký honorář. Pokud natáhne ruku pro peníze jen jeden jediný člověk, tedy autor kuchařky, nepředpokládá se, že by dostal součet všech honorářů za profese, jež zastal.
Soběstačnost za každou cenu
Ale úspory nejsou jediným důvodem, proč se práce bloggerů dostávají na papír. Možnosti těchto autorů jsou značné, kromě odvahy a vytrvalosti mívají i talent a početnou obec fanoušků, tedy potenciálních kupců. Má to ale svá úskalí. To, co na internetu vypadá roztomile autenticky, může v tištěné podobě působit neprofesionálně. Knihy pak vznikají podle trefného rčení Sám si vařím, sám si peru, že se na to nevy… Jenže ona snaha o absolutní soběstačnost kolikrát není nutností, ale dobrovolnou volbou.
Své kuchařky teď představily dvě úspěšné foodbloggerky: Veronika Kokešová a Markéta Pavleje. Veronika řečená Koko je nejoblíbenější foodbloggerka loňského roku (píše blog Menu domů), kromě toho ji po ránu můžete slýchat na rádiu Expres a doma má diplom z Vysoké školy hotelové. O gastronomii tedy něco ví a vládne slovem. Její kuchařka je – stejně jako blog – napsaná velmi obratně a s velkým nadhledem, je sestavená z atraktivních receptů se širokým záběrem. Do knihy se jí podařilo přenést kouzlo blogu, které spočívá v neomezeném prostoru. Zatímco většina kuchařek bývá psaná poměrně stroze, bloggeři si libují v podrobných popisech a udílení užitečných rad. A toho se dočkáte i v téhle kuchařce, stojí to za to. Pokud má někdo z foodbloggerů svůj styl, pak je to Koko.
Jenže zásadní podíl mají na kuchařkách i fotografie jídel, dnes víc než kdykoli jindy. A tady už je to slabší. Koko opravdu není skvělá fotografka, tak se rozhodla z nouze vyrobit ctnost a fotografie výtvarně dotvořila štětcem a vodovkami. Výsledek může působit rozpačitě, nebo naopak příliš sebevědomě, ale kupodivu není nijak odpuzující. Koko svou volbu vysvětluje v úvodu knihy slovy: „Když už mám jednou vydat vlastní kuchařku, chci mít pocit, že je opravdu moje. Uvařit, nafotit, sepsat. Stát si za svým, dokud budu stát na nohou. Jenom tehdy to budu já.“ Budiž.
Blbá písmena
To Markéta Pavleje má opačný problém, ale – na rozdíl od Koko – si ho nejspíš nepřipouští. Autorka blogu Kitchenette fotí jídlo opravdu skvěle, má cit pro styling i dekor, její obrázky jsou k nakousnutí a při listování její kuchařkou Kitchenette – Rok v kuchyni můžete mít pocit, že se vám do ruky dostalo zahraniční zboží. Je velkorysá, graficky čistá, obrazově bezchybná.
Jenže zatímco blbou fotku pozná na první pohled i laik – prostě se mu nelíbí –, blbá písmena poznáte až ve chvíli, kdy se do knihy začtete. A to v tomhle případě opravdu není žádná velká radost. Neobratná, šroubovaná čeština vás tu bude doprovázet na každé stránce a tolik vyšinutí z větné vazby v jedné knize byste asi pohledali. Někdy dochází až ke kouzlu (ne)chtěného, jako je třeba název kapitoly Čerstvý fresh, míněno čerstvě vymačkaná šťáva z ovoce a zeleniny. Takže tu máme „skleněnou sklenici“. Doufám, že redaktorka napsaná v tiráži nedostala ani korunu, už proto, že si autorka vydala kuchařku ve vlastním nakladatelství.
Mohly vzniknout dvě opravdu skvělé kuchařky, protože potenciál na to měly. Je celkem jedno, jaké důvody vedly k tomu, aby všechno zmohl jediný člověk, podstatné je, že to výsledku uškodilo. Blog unese hodně – a nedokonalost k téhle disciplíně patří. Na papír se ale nedá přenést beze zbytku, protože kniha funguje podle jiných pravidel.
Nakonec dobrá zpráva místo obvyklého receptu: Návody v obou kuchařkách jsou opravdu inspirativní, takže když přimhouříte jedno nebo druhé oko, můžete si skvěle uvařit.
Autorka je šéfredaktorkou časopisu Gurmet. Text byl původně publikován v tištěném Reflexu č. 46/2014.
