Kosti a tlusté maso. Praha má novou gastronomickou atrakci - večeři v řeznictví
Řeznictví v pražské Dlouhé třídě s názvem Naše maso je povinnou zastávkou každého domorodce i turisty. Asi jako Louvre, když jedete do Paříže – dřív nebo později sem musí každý. Jinde neuvidíte Monu Lisu a jinde si nedopřejete lepší maso – vystojíte frontu, pokocháte se, nasajete atmosféru a dáte si na stojáka třeba sekanou. Teď už si tu můžete i sednout a poručit si večeři o sedmi chodech. Není to ale jen tak.
Pravidelnému a pozornému návštěvníkovi Našeho masa nejspíš neuniklo, že pod stropem řeznictví přibyla řetězová konstrukce, na níž je upevněno cosi objemného. Cosi, co připomíná stůl. Tedy nejspíš to uniklo leckomu, protože když sem vkročíte, útočí na vás tolik vjemů, chutí, vůní, ale i zvuků, že zvedat oči ke stropu bude nejspíš jen vegetarián v sebeobraně. Každopádně onen stůl zavěšený pod stropem se od 28. července bude večer co večer pravidelně spouštět dolů a bude se na něj servírovat večeře pro sedm lidí. Večerní jídlo v řeznictví si vymyslel zdejší šéf Dalibor Křivánek, který dřív pracoval v nedaleké michelinské restauraci La Dégustation Bohême Bourgeoise. Tamní fine dining se mu zaryl pod kůži, a tak ke konceptu řeznictví a bistra přibyla ještě „večeře od řezníka“.
Začíná se na ulici
Byl to velký zážitek už v testovacím provozu, kdy se ladily detaily a vychytávaly mouchy. Takže je víc než jisté, že má Praha novou atrakci, která posouvá gastronomický zážitek zase o krok dál. Roli tu hraje nejen skvělé a originální jídlo, ale i atmosféra a netradičnost konceptu. Třeba fakt, že večeře začíná na ulici. V pasáži u řeznictví a kolem něj si lidé dávají zdejší luxusní hambáč nebo housku s pastrami, hosty vítá Dalibor Křivánek sklenkou vína. S vínem v ruce se lépe čeká, obvykle totiž chvilku trvá, než se společnost sejde, ať už bude kolem stolu sedět parta kamarádů, nebo lidé, kteří se uvidí poprvé v životě. I to je součástí „večeře od řezníka“. Díky své bytové restauraci vím, že stolovat s cizími lidmi není vůbec špatná zkušenost: je dost pravděpodobné, že narazíte na podobně naladěné hosty, jako jste vy – vybrali jste si přece pro dnešek stejný program –, a budete si víc užívat delikatesy. S dobrými kamarády má totiž člověk tendenci večer spíš prokecat.
Soustředit se na jídlo je tu naprostý základ. Od chvíle, kdy se vyhoupnete na stoličku a natěsno se naskládáte kolem kulatého stolu, čekají vás tři hodiny nepřetržité rozkoše. Líčit detailně jednotlivé chody by nebylo fér, kouzlo spočívá i v momentu překvapení, takže hned úvodní chod přeskočíme a spokojíme se s konstatováním, že vám na stůl budou nosit převážně kosti a tlusté, případně syrové maso. Nepřeháním ani trochu, jsme v řeznictví, kde se ke zvířatům umějí chovat, takže je zpracovávají tak, aby z nich využili prakticky všechno. Jeden z vrcholů večera tady patřil pečené morkové kosti, která se namazaná na topinku s česnekem a obestlaná salátem z petrželové natě a šalotky mění na manu nebeskou.
Tajná ingredience řeznického mistra
Ještě dodám, že jsem tu měla asi ten nejlepší (a stoprocentně největší) tatarák za poslední roky. Těžko říct, jestli za to mohla tajná ingredience řeznického mistra. Tu si ostatně během konzumace uhodněte sami – já pokorně přiznávám, že jsem ji neodhalila. Zato mi bylo naprosto jasné, že si zadělávám na závislost na mletém tlustém od šunky s majoránkou. A tím končím výčet dobrot, protože překvapení musí být. Ale počítejte třeba i s tím, že použijete nůž, jímž se tu bourá maso. A nepřepalte začátek, přestože k tomu budete mít bez pochyby tendenci. Brzděte s chlebem (je nebezpečně vypečený) i se škvarky (o těch uzených se vám bude zdát). Menu je – logicky a v duchu konceptu řeznictví – postaveno na přeštických vepřích a českých stračenách, ze zdi tu teče slánské pivo, z láhve moravské víno a kolem sebe uslyšíte babylónštinu. Protože zatímco vy budete hodovat, cvrkot kolem neustane. Japonští turisté si vás vyfotí – stejně jako pana řezníka a jeho sekanou – a ti ostatní vám budou závidět. Abyste nemuseli závidět i vy, rezervujte si v Našem masu židli nebo rovnou celý stůl. Žádná mobilní aplikace vám to neusnadní, musíte tam vážit cestu osobně a termín plánovat maximálně dva týdny dopředu. Zaplatíte tisícovku na hlavu a k tomu, co si kdo vypije. Troufám si odhadovat, že se z „dřevěného oběšence pod stropem“ stane nejexponovanější stůl v Praze.
