Můj Vietnam na grilu: Dikobraza a cibetku vynechejte, kozu a šneka si vychutnejte
Není to jen Kamu ve Vietnamu, díky komu si Češi čím dál častěji vychutnávají „fóčka“ a „bunči“. Vietnamští šéfkuchaři a foodbloggerky zdobí titulní stránky českých gastronomických měsíčníků a všichni si pomalu zvykáme na dříve nestravitelné papričky bird's eye, na koriandr a perilu. V socialistickém Vietnamu, téměř stomilionové asijské zemi, z níž pochází třetí největší menšina žijící na našem území, se fantasticky jí. Vydala jsem se tam proto na tři týdny a během své značně poživačné stáže UGRILOVALA PŮLKU VIETNAMSKÉ FAUNY A FLÓRY. Vy si o tom přečtete více v tištěném Reflexu, přesněji v jeho lifestylové příloze Excellent, která vychází právě dnes jako součást čísla 25.
Českou republikou se nese zvěst, že Vietnam není jen pho bo a bún cha. Vietnamců u nás žije téměř šedesát tisíc a všichni k nim chodíme nakupovat a stále častěji se stravovat; zdravě, chutně, hospodárně, jak by řekly socialistické kuchařky. Kdo z nás ovšem může říct, že samotný Vietnam viděl, ba poznal? Já rozhodně ne, ale snaha byla: před dvěma měsíci jsem se ho vydala ochutnat. A nejvíc jsem si ho oblíbila na grilu. Když se s vámi mezi vápencovými skalisky houpe jachta v Dračí zátoce, v srdci jednoho ze sedmi divů světa, a ládujete se grilovanou sépií, kterou jste si předtím ze zelené vody Ha Long sami vytáhli na prutu zapůjčeném panem šéfkuchařem, víte jediné: pan Knedlo-zelo-vepř s paní Dršťkovou vašemu žaludku takhle dobře nikdy nedělali.
Ve Vietnamu se traduje takový fórek: Když se prý Vietnamec setká s neznámým zvířetem, jeho první otázka je: „Je to nebezpečné?“ A hned ta druhá zní: „A je to jedlé?“ Víte, on to není fórek. Je to dost přesný popis reality. V nejkrásnější zemi jihovýchodní Asie jsem si tu největší exotiku – tedy grilovaného dikobraza, opici, cibetku, hmyz, čerstvě vylíhlá kuřátka a psa – ráda odpustila, a přesto jsem si pochutnala. Na koze v hotelové restauraci poblíž malebné delty Červené řeky, na langustě zakoupené přímo na chodníku v noční Hanoji („Je čerstvá, dneska ráno vylovená,“ tvrdila nám ta stará paní, co nám ji prodala spolu s předraženými, ale zato pečlivě oloupanými mandarinkami). Na šnekovi v lidové jídelně jen o pár metrů dál a na vnitřnostech všemožných savců a bůhvíčem ještě všude jinde.
O grilované kobře královské, cibetce, více než metrových luskounech stažených ze své šupinaté kůže nebo dikobrazech (nic z toho jsem neochutnala) a o grilovaných obřích krevetách, šnecích, humrech a vlastnoručně nachytaných sépiích ve vietnamském stylu se více dočtete v reportáži Excellentu. Má příhodný název: Je libo jelito? Ze psa…
