Superpotravina avokádo: Buď ho milujete, nebo nesnášíte
Je to hit posledních let. Tedy pokud mluvíme o našich končinách. V západním, a především latinskoamerickém světě je avokádo denním chlebem už tisíciletí. Každopádně popularita vejčitého ovoce s tuhou slupkou a velkou peckou kulminuje.
Ideálně zralé avokádo má dokonale vláčnou, máslovou konzistenci a oříškovou chuť. Klíčové je spojení „ideálně zralé“, protože právě jistá nevyzpytatelnost tohoto ovoce je pro mnohé stále odrazující. Plody hruškovce přelahodného (ano, to je skutečný botanický název avokáda) jsou trochu sázkou do loterie; ideálně zralé chutnají fantasticky, nedozrálé či přezrálé jsou jednoduše hnusné. Leckoho také mate pohled na avokádo s hladkou zelenou slupkou a na jeho kolegu v černém hrbolatém krunýři. Stále je to jedno ovoce, jen jiný kultivar.
Skoro pět miliónů tun
Avokádo si lidé v oblasti dnešního Mexika dopřávali už 10 tisíc let před Kristem, dnes se pěstuje kromě Mexika hlavně v Dominikánské republice, Kolumbii, Peru, Indonésii nebo v USA, přesněji v Kalifornii. V roce 2013 se po celém světě snědlo 4,7 miliónu tun avokáda a celá třetina produkce byla právě z Mexika. Ve světě se pěstuje několik desítek odrůd avokád, u nás ale nejčastěji narazíte na dvě: Hass a Fuerte. Hass má právě tu tmavou nevzhlednou slupku, fuerte je sice v sympatičtějším, zeleném obalu, ale upřímně mám lepší zkušenosti právě s odrůdou Hass, která mnohem častěji nastavuje svou přívětivou, tedy dokonale zralou tvář.
Nicméně způsob, jak neskočit avokádu na špek, je poměrně jednoduchý: stačí odstranit „bubáka“, tedy zbytek po stopce. Pokud je prohlubeň světle zelená, je avokádo nezralé, pokud velmi tmavá až černá, je naopak přezrálé. Optimální je světle hnědá barva, ta by měla avizovat ideálně zralý plod. Tahle metoda funguje na všechny odrůdy. Zkusit můžete také test pohmatem – vylučte vše tvrdé jako šutr nebo příliš měkké. Pak vám zbude „něco mezi“, kde už se ale bez odlupování bubáků neobejdete. Pokud si domů přece jen přinesete nezralé avokádo, nezoufejte, jednoduše ho dejte do papírového sáčku a nechte na temném místě při teplotě kolem 20 °C. Více avokád v sáčku si poradí samo, ovoce uvolňuje etylen, který zrání urychlí, jeden plod v sáčku podpořte přidáním banánu, jablka či rajčete. Během pár dnů se dočkáte kýžené zralosti.
A proč vlastně tyhle hry podstupovat? Protože máte co do činění se zázrakem přírody, žádný jiný podobný plod na světě neexistuje. Pokud byla řeč o jemné, máslové konzistenci, nebylo to přirovnání pouze obrazné, dužina avokáda totiž obsahuje 80 % tuku, máslo ho obsahuje 82 %. V případě avokáda jde ovšem o čistě rostlinný tuk obsahující především mononasycené a nasycené mastné kyseliny, pak je tu takřka nekonečný seznam vitamínů a minerálů a všemožných lidskému tělu prospěšných vlastností. Ale i u avokáda platí nepopulární rčení „dobrého pomálu“, jeden plod má kalorickou hodnotu kolem 2000 kJ, což je třeba v mém případě třetina celodenního příjmu. A ještě jeden nepříjemný detail: avokádo obsahuje persin, toxin, jenž člověku neublíží, ale pro papoušky či kanáry může mít fatální důsledky a nemusel by se s ním srovnat ani menší pes či kočka.
Pokud však budete avokádem krmit především sebe a v přiměřené míře, dost si prospějete. Avokádo navíc nepotřebuje žádná velká kuchařská kouzla, prostě ho podélně rozkrojíte, zaseknete ostří do pecky a mírným pootočením ji vyloupnete. Pak stačí lžíci zasunout mezi slupku a dužinu, otočit kolem dokola a máte dokonale vyloupnutou půlku plodu. A pak už si můžete hrát, stačí destruktivně rozmačkat zelenou dužinu vidličkou nebo ji úhledně nakrájet na plátky, které lze stočit či tvarovat do růžic. To už je ovšem trochu instagramová vyšší dívčí.
Recept: Rocquamole
Nejčastěji se avokádo používá na přípravu mexické omáčky guacamole. Tohle je její sexy varianta.
Dužinu ze dvou zralých avokád rozmačkejte vidličkou, promíchejte se šťávou z jedné limety, hrstí posekaného koriandru a jarní cibulky, nasekanými chilli papričkami podle vlastního uvážení, pár lžícemi zakysané smetany a asi 100 g na kousíčky nalámaného dobrého sýra s modrou plísní, ideálně rokfóru. Dobře promíchejte, případně dochuťte solí a pepřem, pak už jen nabírejte omáčku kukuřičnými tortillami a užívejte slast.
